Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin Rhododendron – hrnkové azalky

Pod tímto zahradnickým pojmem jsou zahrnuty nižší, poloopadavé nebo i stálezelené rododendrony (azalky) převážně ze subsérie Obtusum. Naši šlechtitelé se zabývali zejména podskupinami Glenn-Dale, Rutherford a Simsii.

Jedná se vesměs o výpěstky, které nejsou v našich venkovních podmínkách dostatečně otužilé a používají se téměř výhradně pro hrnkovou kulturu. Jejich sortiment se stále dělí na rané, polorané a pozdní.
Japonské azalky
V Glenn Dale (Maryland) vznikly zásluhou vedoucího šlechtitelské a introdukční stanice B. Y. Morrisona po r. 1935 první zástupci skupiny Glenn Dale. Většina z nich pocházela z druhů subsérie Obtusum. Mezi nejdůležitější kombinace patřily kříženci R. kaempferi se Satsukiho výpěstky introdukovanými z Japonska (vznikly zkřížením R. indicum, R. simsii a belgických kultivarů). Tak např. ze složitějšího křížení R. kaempferi x R. mucronatum) x ´Shinnyo-no-tsuki´ vznikla kolem r. 1948 celá řada výpěstků, převážně s větším jednoduchým květem a výraznější kresbou. Satsukiho výpěstky znásobily při tomto křížení, mimo jiné, dominantní barvy květů R. kaempferi, takže vznikly obzvláště výrazné odstíny červené, růžové i naoranžovělé. Zvláštní série výpěstků s převážně skvrnitými květy byla získána zkřížením R. indicum s některými „kurumskými“ azalkami. Kolem r. 1941 byly uvedeny některé křížence R. indicum x R. mucronatum. Do skupiny Glenn Dale náleží i azalky vzniklé vzájemným prokřížením Kurume – azalek (např. ´Benegiri´, ´Hinodegiri´, ´Kagaribi´ aj.), některých Satsukiho výpěstků (např. ´Yozakura´ aj.) případně kultivarů skupiny Kaempferi (např. ´Yeanette´ a ´Willy´). Někdy byly tyto azalky ještě dále zkříženy se zástupci R. indicum (např. ´George Franc´, ´Madame Margottin´ aj.). V hrnkovém sortimentu se dnes objevují některé novější nebo staronové odrůdy, jako např. ´Christmas Cheer´, ´Favorit´, ´Hinodegiri´, ´Muttertag´, ´Rosa Perle´ a další.
Po r. 1953 navázal pracovník Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích J. Matouš na některá křížení svého tehdejšího ředitele B. Kavky tím, že křížil nízké, dobře olistěné Kurume-kultivary (hlavně ´Hinodegiri´, ´Kirin´ a ´Maihime´) s kříženci R. kaempferi. Tím také navázal, asi po 18 letech, na některé kombinace započaté po r. 1935 v Glenn Dale (zkřížení R. kaempferi-hybridů se Satsukiho výpěstky). Tyto kombinace pomohly zvětšit květ a udržet nízký vzrůst potřebný pro hrnkovou kulturu. Na práce v Glenn Dalu zkřížením R. simsii ´Vittatum´ s výpěstky skupiny Kurume navázala také činnost B. Janoucha ze Sobčic a některá křížení J. Matouše z Průhonic. První z nich získal na své šlechtitelské stanici cenné intermediérní typy. Záměr snížit opadavost hrnkových „japonských“ azalek se splnil. Zimní období vegetačního klidu je u těchto kříženců podstatně méně výrazné, než u výchozích kultivarů R. obtusum. Stalo se tak ovšem na úkor jejich otužilosti, která je v tomto případě do jisté míry vedlejší.
Kultivary skupiny Rutherford vznikly v USA kolem r. 1920 v East Rutherfordu v New Yersey u firmy Bottink et Atkins. Podle stavby květu je lze rozlišit na jednoduché, poloplné (často „hose in hose“) a vzácněji i plnokvěté. Podle H. R. Fletchera (The International Rhododendron Register, London 1958) vznikla většina těchto jednoduše kvetoucích azalek vzájemným křížením R. mucronatum s kultivary R. pulchrum, „indickou“ azalkou ´Madame Petrick´ a s nejistým jednoduchým klonem R. indicum. Celá skupina azalek Rutherford se velmi podobá kultivarům skupiny Sander, které vyšlechtil Ch. Sander již kolem r. 1890 v Brooklynu, Massachusetts. Výchozí kombinací této skupiny bylo zkřížení „indické“ azalky ´Garnet´ s Kurume-azalkou ´Hinodegiri´.
Průhonický šlechtitel J. Matouš se domníval, že se většina jeho výpěstků, hlavně kříženci „indických“ azalek (hlavně ´Hexe´ a ´Mme van der Cruyssen´) s Kavkovým výpěstkem ´Ledicanense´ (R. yedoense var. poukhanense x R. mucronatum) nejvíce přibližují skupině Rutherford. Jedná se např. o jeho odrůdy ´Kleopatra´ (karmínově purpurová), ´Ophelia´ (světle fialová) – obě uznané r. 1964, případně i lososově růžovou ´Galathea´ uznanou r. 1970. I tento průhonický šlechtitel si kladl za cíl zlepšit a pozměnit sortiment hrnkových „japonských“ azalek, tj. získat nízké, nevybíhající typy, snížit opadavost jejich olistění a citlivost na půdní kyselost. Z dalších výpěstků J. Matouše, jejichž zařazení není již tak jednoznačné, je třeba ještě uvést odrůdy ´Elektra´ (jasně růžová), ´Minerva´ (čistě bílá) a ´Vesna´ (světle lososově růžová). Všechny pocházejí z období 1964 – 79. Jsou vedené i v posledních Státních odrůdových knihách ČR.
Indické azalky
Kultivary skupiny Simsii byly již C. Linnéem mylně nazvány azalkami „indickými“. V r. 1808 bylo několik exemplářů přivezeno do Anglie. Zde bylo také zahájené jejich zušlechťování. Zpočátku se jednalo o selekci normálních výsevů. „Indické“ hrnkové azalky přišly r. 1815 do Francie a r. 1818 do Belgie a Německa. Mezi jejich nejstarší šlechtitele patří W. Smith z Norbitonu, Knight a Perry z Chelsea. V Gentu uvedl r. 1829 N. de Cock svůj výpěstek ´Phoenicea´ a z jeho semenáčů vznikl pravděpodobně u Smitha v r. 1849 známý, i jako podnož používaný kultivar ´Concinna´. V polovině předminulého století bylo již na trhu několik tisíc kultivarů. Významné jsou z tohoto historického období výpěstky R. Fortuna (křížence R. simsii var. vittatum, R. mucronatum a R. obtusum var. amoenum). V r. 1884 vznikl, možná jako pupenová variace, u J. Vervaena pověstný výpěstek ´Vervaeneana´. V Gentu pak uvedl r. 1901 Ch. Petrick selekci S. Mardnera nazvanou ´Madame Petrick´. Z dalších významných šlechtitelů nutno uvést alespoň F. Sandera z Brugg, G. J. Biera z Melle, H. Haerense ze St. Amandsbergu, L. R. Richtera z Drážďan, R. Ambrosia z Weinböhla aj. Šlechtění tzv. „indických“ azalek se velmi rychle omezilo na vzájemné křížení již existujících kultivarů. Použití jiných původních druhů se stalo vzácností. Navíc umožnil sklon k pupenovým variacím vznik mnoha hodnotných sportů – hlavně barevných odchylek. Výjimku tvořil kolem r. 1930 A. Steffen, když v Pillnitz při svých kombinacích použil znovu Kurume-azalky. Jeho nové typy se ale pro své pozdní kvetení a nevhodnost k přirychlování v hrnkové kultuře příliš neosvědčily. Z novodobějších šlechtitelů je třeba uvést např. H. Buyla z Lochristi, J. Collumbiena z Merelbeke, R. van Oosta z Afsnee, K. Glasera z Herrenhausenu, E. Herrmanna z Doberlugu a další. Výčet dnes pěstovaných odrůd je poměrně obsáhlý a zahrnuje jak červeně kvetoucí výpěstky (´Euratom´, ´Knut Erwen´, ´Schörer´ aj.), tak i odrůdy růžové (´Mevr. André Heugens´, ´Phoenix´ aj.), bělavé (např. ´Antarctica´ s lilákovým nádechem) nebo různě dvoubarevné (´Cyriel Buysse´, ´König´, ´Sima´ a další).
Čeští šlechtitelé „indických“ azalek se zaměřili především na získání odchylných, novějších barevných odstínů, dále pak na velikost jednotlivých květů, urovnaný habitus i na lepší množitelnost řízkováním. Mezi nejstarší patří výpěstky M. Srpkové z tehdejší Šlechtitelské stanice v Dobřenicích. Se svým spolupracovníkem J. Švecem se zpočátku zabývala hlavně vyhledáváním a rozmnožováním sportů u osvědčených kultivarů. Tak např. z kultivaru ´Ernst Thiers´ vznikla výrazně starorůžová ´Ave´ (r. 1960), ze staré české azalky ´Soukupova´ byla vybrána zářivě červená ´Hradecká´ (r. 1960), z kultivaru ´Paul Schäme´ temně lososově růžová ´Melodie´ (r. 1968), z kultivaru ´Herme´ karmínově růžová ´Perla´ (r. 1977) a pravděpodobně z výpěstku ´Schnee´ ještě odchylka čistě bílá s výraznou kresbou, která obdržela jméno ´Ivanka´ (r. 1977). Cílevědomější křížení zahájil děčínský šlechtitel J. Šesták i sobčický B. Janouch – a to po r. 1950. Za účelem získání výrazné barvy květu i zlepšení habitu (omezení vybíhavosti jednotlivých letorostů) případně řízkovatelnosti použili kombinace ´Rubis de Merelbeke´ x ´Hexe´ x ´Ernst Thiers´ (J. Šesták – jeho první odrůdy ´Alfa´ a ´Bohemia´, z let 1961 – 62) či ´Paul Schäme´ x ´Avenir´ nebo ´R. Ambrosius´ x ´Haerens Beauty´ (B. Janouch – jeho první odrůda ´Calypso´ v r. 1961).

V letech 1967 a 1968 přichází J. Šesták se svými poloplnými a plnými, růžovými výpěstky ´Mignon´ a ´Jaro´, rostoucí velmi dobře z řízků. Vznikly z kombinací ´Bohemia´ x ´Alfa´ a ´Fred Sander´ x ´Haerens Beauty´. V témže roce uvádí ještě svůj kultivar ´Krajka´ s apartní barevnou kombinací a vlnitě třepenitým květem. Tento nápadný výpěstek vznikl zkřížením ´Adventsglocke´ a ´Alfa´. Z téže kombinace vyselektoval J. Šesták ještě dobře řízkovatelnou, sytě růžovou azalku ´Máj´ (r. 1967).
V této době uvádí své první výpěstky také Z. Stiborek z tehdejší Šlechtitelské stanice v Turnově. Křížil především kultivary ´Schnee´ a ´Adventsglocke´ případně ´Avenir´ a ´Profesor Wolters´. Všechny jeho tři barevně velmi kvalitní azalky – ´Viktoria´ (karmínově růžová s temným „očkem“), ´Sylvie´ (karmínově růžová s bílým lemem) a ´Regina´ (světle lososově růžová) – vykazovaly dobrou řízkovatelnost. Nelze v tomto období ještě přehlédnout snahu B. Janoucha ze Sobčic obohatit sortiment hrnkových azalek o mezidruhového křížence R. simsii ´Vaerveneana´ x R. obtusum ´Kirin´ nazvaný ´Bedřich Smetana´. V r. 1967 přichází tento sobčický šlechtitel ještě s výrazně fialovou odrůdou pojmenovanou ´Antonín Dvořák´. Do Listiny povolených odrůd pak byly o dvacet let později (r. 1987) zapsány dvě plnokvěté azalky původem z Průhonic pojmenované právě po obou našich předních šlechtitelích : ´Bohumil Janouch´ (lososově růžová) a ´Jaromír Šesták´ (oranžově červená).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *