Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin – Primula obconica – prvosenka nálevkovitá

Do Evropy se tato primulka dostala ze své domoviny - Číny - r. 1879 prostřednictvím Ch. Mariese, sběratele anglické firmy Veitch. Poprvé kvetla v Anglii r. 1880. O rok později (1881) byla v Botanical Magazine vyobrazena v zářijovém čísle pod jménem P. poculiformis Hook. f.

Za první zmínku o různých barevných odstínech (hlavně fialových a bělavých) lze, podle Hilla (1912), považovat záznam o rostlinách z Královské botanické zahrady v Edinburghu z r. 1886. Dnes běžné velké, citrónově žluté „očko“ se objevilo jako novinka v r. 1893. První anglický bílý výpěstek rozkvetl r. 1899 u firmy A. W. Sutton. Zahradník vévodkyně z Bedfordu Dickson vypěstoval mimo bílé také fialově modrou odrůdu (r. 1904). Pro dnešní sortiment této primule má klíčový význam objev růžového odstínu, který se vyštěpil z původní světle fialové barvy a byl firmou Sutton v r. 1895 uveden poprvé na trh pod jménem P. obconica rosea. O dva roky později (1897) přichází Ware s obdobným odstínem. Pokračováním této tendence je uvedení temně fialově karmínové odrůdy ´Crimson King´ firmou Barr et Sons r. 1904 a karmínově růžové ´Crimson Queen´ stejnou firmou o rok později (1905). Již kolem r. 1887 věnovali angličtí šlechtitelé svou pozornost také velikosti květu. První třepenité květy se objevily u Crooka před r. 1900. Z Anglie se kultura i šlechtění P. obconica záhy rozšířilo i do nedaleké Francie. Zde pak firma A. Vilmorin vystavovala v Paříži, o celé tři roky dříve než-li anglická firma Sutton, svou bílou, velkokvětou a dokonce třepenitou odrůdu (r. 1896). Z dalších francouzských šlechtitelů je třeba uvést alespoň Ferarda, Lilleho, Rivoireho aj. Nejvýznamnější místo v historii šlechtění P. obconica zaujímají zatím němečtí šlechtitelé. Nejpřednější z nich, G. Arends z Ronsdorfu, se zpočátku zaměřil na zlepšení barvy a velikosti květu. Selekcí získal další základní barevné odstíny : světle a temně lilákové. Tentýž šlechtitel uvádí také svou rasu Ronsdorfer s okrouhlou stavbou květu (průměr 3 cm) a r. 1900 z původní odrůdy ´Rosea´ karmínově růžový výpěstek ´Kermesina´, který se stal výchozí odrůdou všech dalších červených Arendsových primulí. V r. 1907 přichází s namodralou ´Coerulea´, ze které pak křížením s velkokvětějším typem vznikla známá ´Atrocoerulea´. V r. 1909 uvádí Arends své první třepenité, velkokvěté odrůdy. Jeho synovi Wernerovi se z kombinace Primula sinolisteri x P. obconica podařilo po mnohaleté práci získat křížence, které byly prakticky bez priminu. Druhá světová válka ale většinu tohoto nadějného materiálu zničila. Z dalších německých šlechtitelů nelze přehlédnout firmu Lattmann (Blankenburg), Nägele (Wandsbeck), Mohnstein (Berlin – Marienhof) a hlavně pak Hermanna Fasbendera (Berlin – Niederschönhausen). Jeho rasa se objevila poprvé r. 1925. Mnohé tržně významné vlastnosti (hlavně velikost květů a květenství, zbarvené květů, pevnost květních stvolů a jejich postavení nad olistěním) se ve Fasbenderových odrůdách šťastně zdokonalily. V r. 1940 uvádí tento šlechtitel svou ´Fasbender Rot Verbessert´ s květy až 7 cm v průměru a dokonalé stavby. Neméně významné byly a mnohdy ještě jsou výpěstky firem Heinemann, Loebner, Schmidt, Meckel, Erb a dalších. Z novodobějších šlechtitelů nelze přehlédnou R. Mayera (Bamberg) a P. Schmidta (Donzdorf). Z rakouských šlechtitelů rozšířil významněji sortiment svými výpěstky r. 1903 dvorní zahradník Bayer a kolem r. 1923 firma Steyskal (Graz). Z holandských odrůd se v Evropě úspěšne rozšířila rasa Maarse a Man od aalsmeerské firmy Gebr. Man a dále výpěstky Eveleens et Zonen rovněž z Aalsmeeru. Do Spojených států se P. obconica rozšířila z Anglie a dosáhla zde značné obliby, hlavně jako květina k řezu. Ze starších šlechtitelů je nejčastěji uváděn Schiller (Toledo).
Jak rychle a pohotově se šířilo pěstování P. obconica v českých zemích nejlépe dokazuje okolnost, že za dva roky po uvedení první plnokvěté odrůdy firmou Vilmorin (r. 1901) byla tato novinka vyobrazena v tehdejším časopise Praktický rádce pro zahradnictví a chov drobného zvířectva (č. 3 : 45, 103). První výpěstky se k nám dostaly hlavně z Německa. Byly to především odrůdy G. Arendse, které se těšily velké oblibě. Později je doplnily novinky firmy Fasbender, Heinemann, Chrestensen aj. V současné době se v Evropě pěstuje omezený počet, převážně nižších odrůd (20 – 25 cm), jako např. ´Apfelblüte´ (lososově růžová), ´Marktkönigin´ (temně červená), ´Pin-Up´ (růžová, hlavně pro zimní kvetení), ´Roter Achat´ (dvoubarevně červeně bílá), ´Weisse Riesen´ (bílá), dále série Twilly (asi 7 odrůd), Twilly Midi (asi 10 odrůd) a několik dalších.
Šest let před vznikem „rasy Fasbender“, tj. r. 1919 pracuje známý zahradník Pomologického ústavu v Troji J. Mikeš se semenáči P. obconica, které třídí a selektuje podle barvy květu od jasně růžové až po ohnivě červenou. Rozlišuje „okaté“ typy („grandiflora oculeata“) i náběhy k „tvarům plnokvětým“. Roku 1923 je přesvědčen, že získal základ k typu P. obconica gigantea. Tento rozpracovaný materiál popsal v Československých zahradnických listech roč. XXI, č. 12 : 91 – 92, 1924 s tím, že „… Během dalších let zbývá dalším vhodným výběrem jedinců ustáliti typy tyto v čistých barvách …“. V této selekci se ale zřejmě již nepokračovalo.
Mezi naše další nejstarší známé šlechtitele této primulky náleží Frant. Chvatík z Bystřice pod Hostýnem. Již jako učeň a později na svých četných praxích se s touto kulturou blíže seznámil, hlavně s „ronsdorfskými“ odrůdami. Velmi si oblíbil Loebnerův výpěstek ´Friesdorfer Lachsrosa´. Ze snahy pěstovat kvalitnější primulky než jiné konkurenční podniky, vyplynula tehdy potřeba výroby vlastního osiva a s tím i uvedení vlastních odrůd na trh. V letech 1928 – 30 se objevily jeho dva výpěstky : ´Ranní Mlha´ (bělavě růžová s namodralým nádechem) a ´Karmínový Obr´ (karmínově růžová s „okem“). První z uvedených primulí vznikla z holandského bílého výpěstku ´Rhum von Aalsmeer´. Její předností byly pevné a dlouhé stvoly vhodné také k řezu. V r. 1930 uvádí Fr. Chvatík ještě odrůdu ´Jitřenka´. Její popis je ale poněkud kusý a neliší se příliš od ´Karmínového Obra´. Zřejmě se jednalo o výběr z téže populace případně o synonymum. Téměř dvacet let rozesílal mladé semenáče těchto odrůd po republice i do zahraničí. Po návštěvě Chvatíkova zahradnictví uváděl r. 1933 Fr. Jirásek jako zvláštnost závodu „ … umělé zušlechťování pokojových bramboříků a prvosenek, kterými se tento závod proslavil i za hranicemi státu …“. Fr. Chvatík již tehdy dobře pochopil i úlohu reklamy.
U Fr. Chvatíka pracoval kratší dobu další náš šlechtitel P. obconica – Bohumil Šilar. Šlechtěním této primulky se začal zabývat v r. 1936. Velmi se mu zalíbily výpěstky ´Fasbender Rot´ a ´Berliner Rot´. Ve snaze získat novou nízkou, bohatě olistěnou velkokvětou odrůdu zkřížil obě tyto primulky. Tento záměr se mu po delší době podařil. Na počátku druhé světové války (1939 – 40) dodával některým semenářským firmám (Dorazil, Diviš) osivo. Do Rejstříku povolených odrůd byla tato již dlouho pěstovaná a rozšířená primulka zapsána r. 1947 pod jménem ´Šilarova Velkokvětá´ (v pozdějších vydáních jako ´Šilarova Červená´). Její olistění bylo husté až středně husté, květenství většinou těsně nad olistěním, ploše kulovité, 8,5 – 16,5 cm široké, květy jednoduché, celistvě uspořádané, sytě fialově červené, 5,2 – 6,9 cm široké. Jediným nedostatkem této velmi hodnotné, vpravdě velkokvěté odrůdy bylo její pozdní nakvétání (při lednovém výsevu 196 – 341, při březnovém 171 – 332 dní). Šilar si toto opožděné nakvétání pro svou pařeništní kulturu záměrně vyselektoval.
Od r. 1952 se také úspěšně zabýval šlechtěním P. obconica kolektiv zahradníků z tehdejšího JZD Brno-Komárov. Byl to především V. Dobrovolný a dále pak ještě J. Hnát a Vl. Novotný, kteří nebyli s poválečnou jakostí našeho osiva spokojeni. Nejvíce je mrzela nevyrovnanost potomstva. Začali si pěstovat vlastní osivo a vypěstovali přitom vlastní odrůdu. Jejich šlechtitelským cílem byla primulka robustního, ale kompaktního vzrůstu, bohatě kvetoucí a s velkými květy i pevnou stopkou. Vycházeli z některých starších odrůd, hlavně z ´Perle von Dresden´. V r. 1960 uznala Státní odrůdová komise dvě jejich odrůdy, které se velmi rychle rozšířily. Je to ´Brněnská Červená´(syn. ´Brněnská´; sytě fialově červená, výrazně „okatá“) a ´Komárovská Cihlová´ (syn. ´Komárovská´; temně purpurově karmínová) – dodnes vedené ve Státní odrůdové knize ČR. O devět let později (r. 1969) se ještě objevuje purpurově fialová ´Komárovská Kovová´.
Dříve vyhlášená „primulková“ Šlechtitelská stanice v Předměřicích nad Labem se zapojila také do zkvalitnění našeho domácího sortimentu P. obconica. Byla to zejména V. Tučková, která po delší intenzívní práci ustálila jemně růžový výpěstek, který byl r. 1969 uznán a do Listiny povolených odrůd zapsán pod jménem ´Růžová Koule´. O jedenáct let později (r. 1980) vychází z této stanice bělokvětá, středně vysoká až nižší primulka pod jménem ´Hradecká´. Má středně velké květy, s výrazným zelenožlutým „očkem“. Ve Státní odrůdové knize ČR figuruje dodnes. Konečně je třeba ještě uvést odrůdu ´Mělník´ vyšlechtěnou na Šlechtitelské stanici v Mělníku-Mlazicích. Náleží do skupiny „grandiflora“ a byla uznána r. 1973. Květy jsou světle purpurově červené a rostliny středně vysoké – je dosud vedená ve Státní odrůdové knize ČR.
Primula obconica je vděčnou, celkem nenáročnou a vytrvale kvetoucí hrnkovou primulkou. V posledních letech je na květinovém trhu odsunuta na vedlejší kolej. Proto stagnuje do jisté míry i její novošlechtění, a to nejen u nás. Její comback je ale časem velmi pravděpodobný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *