Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin – Primula malacoides – prvosenka žahavá

V letech 1905 - 06 sbíral G. Forrest v Yunnanu semena této primulky a zaslal je několika anglickým zahradníkům. První rostliny kvetly v Evropě údajně r. 1908 u firmy Bulley v Ness. Již v r. 1911 nabízejí také německé firmy Haage et Schmidt (Erfurt) a G. Arends (Ronsdorf) její semena.

Tehdy předpovídali zkušení zahradníci této kultuře významnou budoucnost. První kulturní odrůdy nabízela r. 1912 anglická firma Sutton et Sons (Reading). Původní plevelná rostlina má drobné, jednoduché nafialovělé květy a květenství je složené z několika dosti od sebe vzdálených, řídkých přeslenů. Sutton uvedl kolem r. 1914 (podle některých pramenů až 1919) první bělokvětou odrůdu a r. 1915 narůžovělou ´Sutton´s Pink´. První bílá plnokvětá přišla na trh r. 1921 snad u firmy Roussel. Roku 1923 najdeme u novinek šlechtitele Suttona již ušlechtilejší stavby květu (korunní plátky více zaoblené a méně rozeklané). V r. 1927 vylepšila tatáž firma svůj tehdy špičkový výpěstek ´Advance´ nižším stěsnanějším vzrůstem (´Eclipse´). Z Anglie se šlechtění této primulky dosti rychle rozšířilo do Německa. V Göttingen postřehl C. Bonstedt vysokou variabilitu a snadný vznik mutací. G. Arends vycházel u svých výpěstků ze čtyř amerických odrůd. Ve Weihenstephanu navázal na práce C. Bonstedta F. C. Sander a později také Helmbrecht. Jejich výpěstky se staly základem tehdejšího německého sortimentu. Některé vznikly na základě Kattermannových (r. 1934) cytologických studií, výběrem tetraploidních rostlin. Vznikly zde také tři plnokvěté odrůdy, a to za použití výchozího materiálu italské firmy Herb (Neapol). V Oranienburgu (dnes Berlin-Dahlemu) vycházel šlechtitel Böhnert z amerických tetraploidních výpěstků, v Pillnitz u Drážďan křížil Steffen hlavně Bonstedtův materiál s odrůdami anglickými. Z dalších německých šlechtitelů stojí za zmínku Benary, Heinemann, Schmidt z Donzdorfu, Schüttau, Vogel, Köhler a další. První velkokvětá odchylka („gigas“) byla podchycena r. 1926/27 ve švýcarském Výzkumném ústavu ve Wädenswill. V Holandsku se začali šlechtěním P. malacoides zabývat hlavně v Aaalsmeeru a z dánských šlechtitelů je třeba uvést hlavně firmu Hansen (Kodaň). V tehdejším SSSR uvádí r. 1960 svoje údajné křížence P. malacoides s P. obconica Skejvene. O toto mezidruhové křížení se již dříve bezvýsledně pokoušel G. Arends. V poslední době šlechtění této primulky v zahraničí i u nás zcela stagnuje. Její kdysi vpravdě velký tržní význam značně poklesl i když patří mezi energeticky méně náročné hrnkové kultury. Možná se jedná o přechodný jev.
Již tři léta po erfurtské firmě Haage et Schmidt a ronsdorfském šlechtiteli G. Arendsovi nabízela u nás r. 1914 brněnská firma T. J. Rotrekel semeno Primula malacoides. V tehdejším časopise Praktický rádce pro zahradnictví a chov drobného zvířectva (roč. XI, č. 7, str. 107, 1914) uvádí anonymní pisatel její pěstitelské přednosti, hlavně krátkou kulturu. Dostala se k nám z Německa (hlavně od firmy Benary aj.) a také z Itálie (neapolská firma Herb). Jedna z našich tehdy předních semenářských firem J. Vyskočila (Mělník-Mlazice) nabízela r. 1933 jedinou odrůdu pod jménem ´Carminea Flore Pleno´. Byl to plnokvětý výpěstek dovezený od Herba. Z dostupných pramenů lze vznik odrůdy ´Mělnická Perla Flore Pleno´ vyšlechtěnou po r. 1933 J. Vyskočilem považovat za začátek českého šlechtění Primula malacoides. Tento první český výpěstek vznikl výběrem a ustálením odchylky právě z ´Carminea Flore Pleno´. Květy byly nafialovělé, jejich plnokvětost se ustálila kolem 50 %, květenství bylo dosti řídké. Po r. 1950 byla tato odrůda vyřazena z udržovacího šlechtění i pěstování. V r. 1948 získal a ustálil tentýž šlechtitel růžovou odchylku z německé fialové odrůdy ´Erfurter Perle´ a uvedl ji na trh opět pod jménem ´Mělnická Perla´. Tento výpěstek měl květy jednoduché, živě růžové, velké a zdravý, bujný vzrůst.
Hlavní rozmach našeho šlechtění této primulky nastal až po druhé světové válce. Tehdy (r. 1951) napsal jeden z nestorů českého semenářství a šlechtění květin, již výše zmíněný J. Vyskočil doslova : „ … Tato primulka dosáhla v posledních letech takového rozšíření, že není jiné rostliny, o které by se totéž dalo říci. Nahradila z velké části hyacinty, které se musí stále dovážet …“. Dnes je tento názor samozřejmě dávnou minulostí. Od r. 1952 se zaměřil Vl. Horňák na Šlechtitelské stanici v Hranicích na Moravě na další zlepšování plnokvětých odrůd. Po několikaleté práci uznává v r. 1957 Státní odrůdová komise jeho plnokvětou, výrazně růžově zbarvenou primulku ´Krinolina´, dále rovněž plnokvětou, ale bělavou ´Jitku´ (dodnes vedenou v Seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR) a ´Hranický Triumph´ s květem jednoduchým, bělavě růžovým a s karmínovým „očkem“. O dvě léta později (r. 1959) přichází tentýž šlechtitel s barevným doplňkem své ´Krinoliny´, tj. plnokvětou, lilákovou ´Bečvou´ (stále v Seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR). Tímto výpěstkem splnil Vl. Horňák svůj původní záměr. Všechny tři odrůdy tvoří svým typem plnokvětosti a květenstvím, olistěním i celkovým habitem rostlin samostatnou, tzv. „Hranickou rasu“. Při náležitě vedeném udržovacím šlechtění zaujímala i v zahraničním sortimentu Primula malacoides důstojné místo. V následujícím r. 1960 uvádí tentýž šlechtitel ještě dva jednoduše kvetoucí výpěstky : fialově růžovou ´Danu´ a výrazně růžovou ´Janu´. Mezi hlavní šlechtitelské cíle Vl. Horňáka patřilo husté uspořádání květenství, tj. umístění květních přeslenů co nejblíže nad sebou. Všechny jeho plnokvěté primulky tomuto hledisku odpovídají. U jednoduše stavěných květů zaměřil své výběry také na jejich maximální velikost. Ještě před zapsáním do Listiny povolených odrůd se zájem zahradnické praxe o mladé rostliny hranického novošlechtění výmluvně stupňoval. Tak bylo v r. 1954 ze stanice vyexpedováno 3000 kusů semenáčků, v r. 1955 23 000 a v r. 1956 již přes 80 000 mladých rostlin. Tento trend se uchoval i v dalších letech.
Význačným centrem českého šlechtění P. malacoides byla také Šlechtitelská stanice v Předměřicích nad Labem. Jaroslav Tuček se zde, spolu se svou manželkou, také zabýval vypěstováním nových plnokvětých odrůd. Z příkladu „hranické rasy“ plnokvětých primulí a jejich počátečního horšího nasazování na semeno vyvodil patřičné závěry a zaměřil se u nich na odlišnou stavbu plného květu (menší petalizaci tyčinek) a tím na lepší a kvalitnější nasazování semene. Mnohé zahraniční plnokvěté odrůdy se do této doby v květinářské praxi málo rozšiřovaly hlavně pro nedostatečnou produkci kvalitního osiva. Tučkův výpěstek ´Poezie´ (r. 1960) vykazoval jiný typ plnokvětosti. Jeho květy byly menší, do 2 cm v průměru, spíše poloplné, fialově červené a velmi dobře nasazoval na semeno. O rok později byl uznán narůžovělý protějšek této novinky nazvaný ´Polaběnka´. Oba výpěstky postrádaly na svých listech i osách jakékoliv pomoučení, což jejich tržní jakost (balitelnost) podstatně zvyšovalo. Minimální pomoučenost chtěl J. Tuček získat a ustálit i u jednoduše kvetoucích primulek. Ke své práci používal starší odrůdy ´Thurgovia´ (pro barvu a stavbu květu) a ´Feuerball´ (pro pěkný vzrůst). V r. 1960 přichází se svoji ´Hradečankou´ s poměrně velkými, karmínově růžově načervenalými květy a až 23 cm dlouhým, hustě uspořádaným hlavním květenstvím. Hned v dalším roce (1961) je to ´Zuzanka´, jemně fialově růžový, velkokvětý, rozložitě kompaktně uspořádaný výpěstek s obzvláště mohutným hlavním květenstvím určující habitus celé rostliny. Patří mezi nejkvalitnější předměřické primulky a je dosud vedená v Seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR. Po l5leté přestávce se objevuje na téže stanici ještě temně karmínově červená ´Karkulka´ (r. 1976) a po pěti letech (r. 1981) světle karmínově červená ´Verunka´. Obě tyto primulky figurují dosud v Seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR a uzavírají zušlechťování této primulky nejen v předměřické „šlechtitelské dílně“, ale u nás vůbec. Tato skutečnost souvisí nejen s generačním problémem našich šlechtitelů, ale i s „propadem“ a nezájmem dnešního trhu o tuto květinu. Jak rychle a spontáně – podle výše citovaného výroku J. Vyskočila z r. 1951 – získala nejpřednější místo v poválečných letech, tak rychle, hlavně po r. 1989 ustoupila do pozadí. Zřejmě zde sehrál svoji úlohu také příliv nových kultur přes uvolněné hranice.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *