Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin – Petunia x hybrida (syn. P. x atkinsiana) – petúnie či petunka zahradní – I

V Jižní Americe je přes 20 druhů petúnií. Největší rozšíření vykazují v jižní Brazílii a Argentině. Do Evropy byly zavedeny kolem r. 1830 (Berlin, Glasgow), a to hlavně dva druhy : Petunia axillaris (syn. P. nyctaginiflora) a P. violacea.

Oba posloužily k dalšímu zušlechťování a daly vzniknout velmi složitým křížencům souhrnně označovaným jako P. x hybrida. První křížení se uskutečnila v Anglii, ale záhy i ve Francii (Vilmorin), Belgii (van Houtte) a Německu (Benary, Heinemann). Již r. 1849 se objevují první poloplné a v r. 1857 první výrazně plnokvěté výpěstky (ale ze semene ještě nekonstantní). Brzy následovaly i třepenité, různě pruhované a pestré typy. Tak např. první typ Superbissima vznikl r. 1876, Compacta Nana r. 1879, Stellaris (s hvězdou) r. 1892. Kolem r. 1892 se také objevila temně sametově modrá ´Karlsruher Rathaus´. Dlouhá léta byla špičkovou odrůdou petúnie ´Himmelröschen´, na trh uvedena v roce 1922. Přibližně kolem r. 1935 se objevily nízké, třepenité výpěstky ´Abendsonne´, ´Gottfried Michaelis´ a ´Spitzenschleier´ – které náležely dlouhou dobu k hlavním odrůdám i v našich sortimentech. První šarlatově červená petúnie ´Red Chief´ přišla do Evropy z Ameriky. Již kolem r. 1930 uvedla japonská firma Sakata své stoprocentně plné petúnie. Tato firma zavedla později i heterózní šlechtění petúnií, které všechny klasicky množené odrůdy postupně zatlačí do pozadí. Renezanci vegetatívního množení zavedla rovněž japonská firma Suntory svými dlouze převisajícími Surfiniemi. Později byla na trh uvedena další vegetatívně množená skupina, původně pod jménem Million Bells, s tenkými převislými výhony, čárkovitými listy a četnými malými květy.
Šlechtění petúnií má u nás téměř 150letou tradici. První konkrétní zmínka se datuje rokem 1863 (tedy již 33 let po zavedení obou původních druhů do Evropy). Tehdy velmi známý šlechtitel květin, zejména fuchsií – J. N. Tvrdý – obdržel na výstavě v Brně velkou medaili od Moravskoslezské společnosti pro zvelebování orby, půdoznalectví a vlastivědy jako uznání za „vlastní šlechtění fuchsií a petúnií“. Charakteristiky těchto výpěstků se nám bohužel nezachovaly. Víme pouze, že vyšlechtil petúnie jednoduché i plnokvěté. Z těch plnokvětých uváděl r. 1877 na trh novošlechtění ´Acclamation´, ´Adelaide´, ´Alba Purpurea´, ´Albion´, ´Diamant´, ´Papaveraceaa´ a ´Perfecta´; z jednoduchých ´Abendroth´, ´Comét´, ´Fürstin von Orient´, ´Nordstern´ a ´Purpurea Grandiflora´. Německé pojménování těchto výpěstků je poplatné své době. Dvanáct let později se popisují v zahradnickém tisku, konkrétně v Časopise Českých zahradníků č. 8, str. 193 – 4 z r. 1889 dokonalé „plnokvěté a řasnaté“ petúnie vyšlechtěné zahradníkem E. Řechkou z Brandýsa n. L., které se „… vyrovnávají druhům první jakosti světových domů semenářských … Rostliny byly by hodny, aby jako odrůdy se zachovaly a rozšířily …“. Tentýž časopis uvádí o tři roky později v č. 7, str. 153 – 4 z r. 1891 semenáče petúnií zahradníka O. Bělohlávka z Prahy-Žižkova. Byly na svou dobu velkokvěté, plné i jednoduché. Tehdy se plnokvěté petúnie rozmnožovaly vegetatívně řízkováním. V Koutech na Šumavě nabízel zahradník Fr. Loskot již r. 1899 osivo petúnii „… s velkými, jemně řasnatými a libou vůní se honosící květy …“ – 1000 zrn za 1,5 zl. Semenařit a konkurovat zahraničnímu osivu byla v tehdejší době velká odvaha. Fr. Loskot vyšlechtil také několik vlastních pojmenovaných odrůd, např. ´Český Dukát´ aj. Mnohé putovaly přes hranice do Německa. Byly známé hlavně svou plnokvětostí. Navíc tento zahradník obohatil tehdejší sortiment o první žlutobílý výpěstek. Rostliny byly nízké, 25 – 30 cm vysoké. Jejich konkrétnější popisy chybí, ale četná vyobrazení byla J. Vaňkem zachována. Na dnešní vkus měly tyto petúnie pěkné květy, ale byly ještě dosti vysokého vzrůstu a v pozdně letních měsících již hůře kvetly. Petúnie s jednoduchými květy se tehdy vysévaly převážně časně na jaře (březen) do pařeniště a prodávaly někdy dokonce „na kopy“ jako jiné běžné letničky.
V Semilech vyšlechtil J. Zákoucký několik nízkých a kompaktních odrůd. Nejvíce se snad rozšířila lilákově růžová a karmínově žilkovaná ´Antonie Zákoucká´. Na trh byla uvedena asi r. 1905. Podle F. Macháčka měla nezvykle velké, třepenité, silně plné a příjemně vonné květy. Kolem r. 1912 upozornil na sebe vídeňskou zahradnickou veřejnost svou karafiátovou petúnií libochovický zámecký zahradník Hrbek. Vysazoval ji jako záhonovou, až 35 cm vysokou odrůdu v parteru zámeckého parku. Vyselektoval i bílou odchylku. V německých oblastech se rozšířila jako Nelkenblüte. Velký, plný květ byl vzpřímený, celou svou plochou obrácen vzhůru a podobal se velkokvětému karafiátu. Kvetení bylo vytrvalé a velmi bohaté. Klatovský zahradník Vojtěch Svoboda nabízel ve svém ceníku z r. 1914 řadu odrůd plnokvětých, třepenitých petúnií vlastního šlechtění a píše : „… Na základě příznivých výsledků umělého, pečlivého opylení a výběrem ze stovek semenáčů jsem získal půvabný krásný sortiment plnokvětých petúnií a mohu je s klidným svědomím nabídnout jako elitní odrůdy …“. Některé z jeho četných výběrů, jako např. ´Ludmila´, ´Strakáč´, ´Vlasta´ či ´Zdeňka´ měly bílý podklad a byly různě (purpurově, temně fialově, nazelenale nebo šedavě) skvrnité. Ale měl i jinak zbarvené odrůdy, jako např. karmínový a bíle skvrnitý výpěstek ´Svatopluk´.
Asi o 12 let později přichází r. 1924 známý zahradník Zemského pomologického ústavu v Troji J. Mikeš se svou bílou petúnií ´Bílá Trojská´ – rovněž ze skupiny „caryophylloides fl.pl.“. V témže období proslul svými „klatovskými petúniemi“ zahradník J. Zyka z Klatov. Vypěstoval řadu plnokvětých a třepenitých odrůd v různých barevných odstínech, které rozmnožoval ještě řízkováním. Velikost jednotlivých květů se pohybovala mezi 12 – 15 cm. Zýka svoje výpěstky ani nepojmenoval a pěstoval je podle vyselektovaných barevných odstínů. Vypozoroval, že se při jeho kombinacích křížení v potomstvu objevuje asi 14 procent silně plnokvětých semenáčů, ostatní označuje jako jednoduché a poloplné (semiplena). Asi o 10 let později začíná v letech 1933 – 35 pěstovat petúnie ze skupiny „grandiflora superbissima“ na semeno J. Vyskočil (Mělník-Mlazice). Ve svém tehdy již vyhlášeném velkozahradnictví a semenářství vyšlechtil také vlastní odrůdy (´Sluníčko´, ´Unicum´ aj.). Kolem r. 1932 nacházíme v ceníkách brněnské semenářské firmy Jurák a spol. nabídku na ´Jurákovy Nejnádhernější´ a následující, pro tehdejší dobu dosti typickou reklamní charakteristiku : „… plné, obrovské, třepenité petúnie, nejlepší, nejkrásnější ze všech, pravý poklad, rukou vypěstěný kmen, mající vysoké procento plných. Obsahuje krásné kombinace barev. Semeno je velice drahé a vyžaduje velké péče při pěstění, jelikož malé zakrslé sazeničky s kadeřavými květy jsou ty, které mají nejvíce dvojitých květů. 500 zrn Kč 45,0 …“. Dnes nevíme jak tato směs „plnokvětých, třepenitých“ petúnií vypadala. Tyto typy byly tehdy u nás v začátcích. V r. 1938 nabízela ještě pražská semenářská firma Jan Jirkovský odrůdy ´Hájkova Unikum´ a ´Hájkova Grandiflora Superbissima Nana´ za tehdy přiměřenou cenu 30 Kč za 10 gramů. Popisy ale chybí. V prvém případě se zřejmě jednalo o selekci Vyskočilovy odrůdy ´Unicum´. V témže roce (1938)najdeme v ceníku tehdy proslulé pražské semenářské firmy Jindřicha Vaňka mezi nabízenými převislými petúniemi výpěstek ´Staroměstská Radniční´, který byl „velkokvětý, fialově modrý s bílým jícnem“. Další podrobnosti nejsou známé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *