Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin – Dianthus plumarius – hvozdík peřitý

Původní druh je domovem v jihovýchodní Evropě a byl zdokonalován mnoha šlechtiteli. Velmi dobře se hodí k efektnímu lemování záhonů, ale i k řezu. Dříve se tyto karafiáty přirychlovaly přikrytím pařeništními okny (uspíšení kvetení až o jeden měsíc).

Pro řez se pěstují jen dva roky, protože v dalších letech mají menší květy na krátkých stopkách. U nás se dosud pěstují převážně německé, vzácněji i anglické a francouzské odrůdy. V sortimentu se nejčastěji objevuje z bílých odrůd ´Her Majesty´ (starší, květy velké, plátky stříhané), ´Maischnee´ (květy menší, plné); z růžových ´Altrosa´ (květy středně velké, plné, plátky stříhané), ´Sachsen´ (květy světle růžové) a z červených např. ´Heidi´ (květy krvavě červené, střední velikosti, plátky stříhané), ´Maggie´ (květy karmínově červené, plátky stříhané) a další i české výpěstky. Výška rostlin se pohybuje mezi 20 – 30 cm, u některých novějších odrůd až 50 cm (např. u plnokvěté ´Frühlingswonne´).
Naši zahradníci se zušlechťováním tohoto karafiátu zabývali hlavně před druhou světovou válkou. V připojeném přehledu uvedené kultivary jsou spojené především se jménem tehdy známého jaroměřického pěstitele trvalek a skalniček A. Vejtasy (viz připojený přehled odrůd). Zahradník A. Kalmus z Příbora na Moravě křížil osvědčenou odrůdu ´Her Majesty´ s různými zástupci D. caryophyllus a jeden ze svých nízkých až zakrslých výpěstků pojmenoval po kroměřížském zemském zahradníkovi K. A. Vágnerovi. Tento karafiát se pro svůj nízký vzrůst hojně používal hlavně na obruby záhonů a do trvalkových a skalkových výsadeb. Podobně i nízká odrůda ´Bezděz´, jejíž původ nám zatím není znám. Dodnes se ještě pěstují mnohé výpěstky klatovského zahradníka V. Svobody (hlavně odrůdy ´Květů Koš´, ´Majáles´ a ´Sláva Květů´). Vznikly samoopylením z jedné tobolky francouzské odrůdy ´Rose de Mai´. Zahradník L. Lamač z Cidliny vypěstoval mimo jiné jednu z nejranějších odrůd příznačně nazvanou ´První v Květu´, která navíc kvetla bohatě velmi dlouhou dobu, byla bujného vzrůstu a „nechutnala zajícům“. Je dosti možné, že některé robustnější, velkokvětější odrůdy s pevnými a tvrdými stonky vznikly také křížením s remontantními karafiáty. Tyto kombinace byly i u některých zahraničních šlechtitelů běžné.
Z dalších českých šlechtitelů peřitých karafiátů můžeme uvést pouze jména p. Hrzána a Přidala. Během nacistické okupace většina českých odrůd vymizela. Po druhé světové válce se v ceníku trvalkářského závodu brněnské Vysoké školy zemědělské v Olomučanech u Blanska (bývalé firmy Bří. Schützové) z r. 1952 nabízela jako novinka ´Hanačka´ s tím, že se jedná o „… nový, český výpěstek růžové barvy, 20 – 30 cm. K prodeji až v příštím roce…“. Podorobnější údaje o tomto karafiátu se zatím nepodařilo zjistit. Ještě poněkud později nabízel trvalkový závod v Borotíně u Velkých Opatovic českou, velmi nízkou růžovou odrůdu ´Bezděz´. Ani o tomto výpěstku není nic bližšího známé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *