Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin

Abutilon - mračňák, podslunečník, pokojový topol Šlechtěním tohoto rodu se čeští zahradníci prakticky nikdy nezabývali. Existuje snad jediná zmínka v Časopise Českých zahradníků č. 10, str. 241-243 z r. 1891, kdy anonymní autor popisuje srpnovou zahradnickou výstavu a přitom uvádí, bohužel ale bez dalších podrobností, novinku novobydžovského zahradníka V. Králíčka označenou pouze jako Abutilon „František Thomayer“.

Nevíme tedy ani o jaký druh se jednalo. V dostupných pramenech není o tomto výpěstku podrobnější zmínka.

Ardisia – klíman
Podle pojetí různých autorů známe asi 200-400 druhů většinou tropického původu. V květinářské praxi občas pěstovaná A. crenata (syn. A. crenulata, A. crispa) pochází z Číny. Nebyla zatím v zahraničí ani u nás doma šlechtitelsky zpracovávána. Jedině M. Vávra (1981) uvádí, že brněnský primář v nemocnici u sv. Anny P. Olexík se zabýval – mimo jiné – také umělým opylováním a selekcí u rodu Ardisia. Svoje výpěstky pak předváděl po r. 1850 na výstavách, které pomáhal osobně i organizovat. Bližší údaje o použitých druzích klímanů a získaných semenáčích nejsou zatím k dispozici. Protože P. Olexík byl blízkým přítelem J. G. Mendela není vyloučené, že tyto jeho aktivity plnily spíše pokusné a demonstrační úkoly (různé zbarvení a velikosti ozdobných plodů apod.). Teprve bližší studium zápisů z tehdejších brněnských výstav by mohlo objasnit další podrobnosti.

Billbergia – bilbergie, čínský oves
Tento rod zahrnuje asi 60 druhů domovem v oblasti od Mexika až po jižní Brazílii. V květinářské praxi se pěstuje větší počet druhů i jejich kříženců. Ceněno je jejich ozdobné olistění, ale i kvetení a obzvláště jejich odolnost, zejména proti nízké vzdušné vlhkosti. Zušlechťování této většinou hrnkové květiny neprobíhalo nikdy ve velkém a masově. Odrůdový sortiment všech druhů je poměrně omezený a vyhraněný. Nejvíce se o něj zasloužili šlechtitelé v Německu, Anglii a Holandsku. Určité pokusy se uskutečnily zřejmě i v Čechách. Známý zahradnický publicista své doby M. Fulín se při svém hodnocení exponátů na „Jarní výstavě Společnosti pro zvelebování zahradnictví“ konané v Praze ve dnech 21.-25. dubna 1889 pochvalně zmiňuje o expozici Královské Obory v Praze-Bubenči. Jeji tehdejší vrchní zahradník K. Rozinek zde totiž vystavoval, vedle pozoruhodné sbírky kapradin, také obsáhlou kolekci broméliovitých rostlin, ve které se objevil i výpěstek Billbergia rohanii. Mimo této letmé zmínky neznáme žádný podrobnější popis této, zřejmě české, bilbergie a navíc ani nevíme kde vznikla, zda v Praze-Bubenči či na Sychrově.

Callistemon citrinus (syn. C. lanceolatus, Metrosideros citrina) – kalistemon či štětkovec kopinatý
Pochází z jihovýchodní Austrálie. Do Evropy byl zavedený v minulém století, možná i dříve, a to jako okrasná dřevina do sadovnických úprav v oblastech Středozemního i Černého moře. Pozdější zařazení do sortimentu hrnkových kultur zvýšilo podstatně jeho tržní význam. Selekce probíhala dosud jen v omezeném měřítku. Známá je především odrůda ´Splendens´ s tyčinkami dvakráte delšími než-li u původního druhu. Pro hrnkovou kulturu se obzvláště dobře hodí var. semperflorens, kvetoucí již jako mladá rostlina a to i mimo, pro původní druh typickou dobu kvetení (červen-září). Jinak se pěstuje jen několik málo nepojmenovaných selekcí původního druhu (kompaktnější a nižší vzrůst, bohatší násada na květ a jeho výraznější zbarvení). Na Šlechtitelské stanici v Dobřenicích se výběrem kalistemonu zabývala M. Srpková. Její výpěstek ´Dobřenický´ byl v r. 1968 zapsán na přechodnou dobu do naši Listiny povolených odrůd. Vyznačoval se kompaktním vzrůstem a pravidelným větvením.

Cestrum purpureum (syn. C. elegans, Habrothamnus elegans) – kladivník purpurový
Pochází z Mexika, kde byl objeven a do kultury zaveden r. 1840. Uplatňuje se hlavně jako kbelíková rostlina, která ale musí v našich klimatických podmínkách přezimovat ve studeném skleníku. Nižší tvary a typy se mohou pěstovat i v menších nádobách. Rozšířený je pouze původní druh a jeho pestrolistá forma nazývaná C. purpureum foliis variegata. Zahradník A. Pěnička z Březiny u Břas podchytil, rozmnožil a rozšiřoval také pestrolistou odchylku, kterou r. 1890 popsal M. Fulín v Časopisu Českých zahradníků, č. 3. str. 70-71 takto : „… Témuž pěstiteli zvrhl se též nízký Habrothamnus elegans ve formu pestrolistou, upomínající zbarvením na Ficus parcellii (dnes správněji F. aspera ´Parcellii´ – poznámka KH). Listy jsou buď bíle pruhovány nebo do polovice či zcela bíle zbarveny. Jak dalece forma tato liší se od Weyringerova druhu H. elegans foliis variegata nelze nám říci. I vídeňská forma je velmi málo rozšířena a známa…“. K této Fulínově charakteristice není snad co dodat.

Dracaena fragrans – dračinec vonný
Jedná se o stromovitý druh původem z tropických oblastí západní a východní Afriky. V našich klimatických podmínkách se uplatňuje ve skleníkovém květinářství a jako pokojová rostlina. Cílevědomé šlechtění bylo u této dracény nahrazené podchycováním samovolně, převážně již v kultuře vznikajících odchylek – zpravidla ve velikosti a zbarvení listů. V tomto směru vynikali hlavně zahradníci v Anglii, Německu a Holandsku. V současné době je v tržním sortimentu zastoupeno jen několik málo, převážně starších odrůd, jako např. ´Knerkii´ (blanitě lemovaný list), ´Lindenii´ (široký středový zelený pruh prostoupený nažloutlými pruhy), ´Massangeana´ (žlutozelený široký pruh prostoupený úzkými zelenými pruhy), ´Rothiana´ (kožovitě strnulé, temně zelené listy), ´Victoria´ (jako ´Lindenii´, ale se žlutými pruhy) a další.
Ale jen málokdo ví, že jedna z dosud nejpěstovanějších odrůd – ´Massangeana´ – je českého původu. Byla podchycena a rozmnožena ve své době uznávaným a proslulým zámeckým zahradníkem v Hluboké nad Vltavou R. Váchou. Přesné datum vzniku není dnes známé, ale zřejmě se jednalo o období po r. 1864. V těchto letech totiž R. Vácha dokončoval po svých předchůdcích převzaté zakládání zámeckého hlubockého parku a vyměnil s D. Hoibrekem z Hitzingu u Vídně osm exemplářů této své novinky za různé okrasné dřeviny japonského původu. Několik prvně namnožených jedinců věnoval svým přátelům. Další vídeňský obchodní zahradník R. Abel nazval tuto pozoruhodnou novinku Aletris fragrans Wacheana. Ale Vácha si tehdy nepřál, aby se tato pozoruhodná dracéna zatím rozšiřovala. D. Hoinbrek svůj slib však nedodržel a uvedl ji r. 1882 na trh pod jménem Dracaena Massangeana. Oficiální šlechtitelská priorita se tedy u této dodnes oblíbené a pěstované dracény přestěhovala z Hluboké nad Vltavou do Vídně. Není to ovšem jediný případ, kdy původně český výpěstek přišel na trh pod jiným pojmenváním a většinou i s jiným autorem. Ještě r. 1890 byl český původ této dracény dobře znám, protože v souvislosti s chystanou výstavou anonymní autor píše: „… Těch (rozumněj novinek – KH), o kterých s určitostí tvrditi můžeme, že jsou českého původu, známe již celou řadu, ku př. Aletris pestrolistý…“ (Časopis Českých zahradníků, č. 9, str. 206, 1890).

Epacris longiflora (syn. E. grandiflora) – postrminec dlouhokvětý
Pochází z Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu. Tyto erikám podobné, ale do samostatné čeledě (Epacridaceae) náležející rostliny se u nás pěstují hlavně v hrnkové kultuře. Jejich poměrně omezené zušlechťování bylo zatím zaměřené na velikost a různobarevnost květů. Vzniklé odrůdy se uvádějí pouze pod označením barvy květů. Jejich stupnice se pohybuje od bílé, přes růžovou, červenou, temně červenou, karmínovou až po lilákovou. Mnohé výpěstky jsou i vícebarevné. Většina z nich vznikla zřejmě v Anglii. Některé ale ve Francii a Německu. U nás se selekcí tohoto postrmince zabývala dlouholetá vedoucí Šlechtitelské stanice v Dobřenicích M. Srpková. Svou práci zaměřila na získání jemně růžového odstínu, většího květu (10-15mm) a kompaktně zavětvených rostlin. Její výpěstek byl do Listiny povolených odrůd zařazen r. 1968 pod jménem ´Dobřenický´.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *