Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin

Fagus sylvatica-buk obecný či lesní

Všeobecně známá, převážně stromovitá listnatá dřevina domovem od střední Evropy až po Kavkaz. Je od nepaměti v kultuře, hlavně v lesnictví – ale i okrasném zahradnictví. Současný sortiment zahrnuje již přes 150 různých, víceméně okrasných odchylek. Na jejich podchycení a rozšíření se podíleli zejména němečtí, ale i holandští, angličtí, francouzští a pouze v omezené míře také američtí zahradníci-školkaři či lesníci a dendrologové. Jedná se o změny v habitu (vzrůst převislý, sloupovitý, různě pokroucený nebo keřovitý) a olistění (listy větší či drobnější, okraje zvlněné nebo různě zoubkované až stříhané, čepel odlišně zbarvená). Většina všech odchylek vznikla v kultuře a jen ojediněle ve volné přírodě. Cílevědomé šlechtění je pouze v lesnické praxi. Mezi nejstarší odrůdy s odlišně vybarvenou listovou čepelí náleží nesporně načervenalá ´Purpurea´ (syn. ´Atropurpurea´, ´Atropunicea´ aj.). Poprvé byla nalezena ve Švýcarsku a popsaná před r. 1680. Žlutopestrá ´Luteovariegata´ je známá v Anglii před r. 1770, červenolistá a současně převislá ´Purpurea Pendula´ byla uvedená kolem r. 1865 v Německu, temně červenolistá ´Swat Magret´ uvedená firmou Frahm z Elmshornu r. 1895 a další. Mezi nejstarší stříhanolisté a zoubkované pojmenované odchylky náleží ´Laciniata´, v Německu známá od r. 1795, ´Grandidentata´ nalezená rovněž v Německu kolem r. 1810, ´Asplenifolia´ z Francie r. 1811, ´Quercifolia´ uváděná v Německu od r. 1860. Mladšího data je pak ještě řada dalších pestrolistých a různě stříhaných či zoubkovaných odrůd.
Jako českou novinku uvádí v r. 1891 F. Thomayer ve svém článku v Časopise Českých zahradníků č. 9 na str. 212 i s barevně kolorovanou kresbou „odrůdu buku krvavého“ nazvanou Fagus silvatica atropurpurea Rohanii. Píše, že ji vypěstoval ředitel sychrovských zahrad V. Mašek, který mu ke vzniku této odrůdy sdělil doslova následující: „… Původ tohoto krásného buku přisuzuji přirozenému zúrodnění, které vykonal pel buku Fagus silvatica atropurpurea na F. silvatica quercifolia od prvního asi 10 m vzdáleného. Zasil jsem semeno z F. silvatica quercifolia r. 1888 a z této setby pochází nový buk, který upomíná tvarem listu více na F. silvatica asplenifolia a barvou na F. silvatica atropurpurea. Dnešní stromek, jehož listy jsou na tabulce vyobrazeny, jest tři roky stár a podržel své vlastnosti. Vzrůst jeho jest dobrý, větve jsou poněkud rozložené a převislé jako u F. silvatica asplenifolia. List jest na jaře tmavočervený a na podzim hnědozelený, jako u našich F. silvatica atropurpurea. Nový tento druh pojmenoval jsem po našem knížeti Rohanovi…“. Tento dodnes známý a stále žádaný Maškův buk vznikl tedy na Sychrově o 121 let později než otcovská odrůda ´Atropurpurea´ (dnes ´Purpurea´) a o 31 let později než odrůda ´Quercifolia´. Podle L. Beissnera (Mitteilungen der Deutschen Dendrologischen Gesellschaft 17, str. 140, 1908) byl V. Maškem uveden tento cenný buk do obchodu na podzim r. 1908, když byl již majitelem samostatného zahradnictví v Turnově.
Protože zahraniční dendrologové a zahradníci zřejmě příliš nesledovali český odborný tisk a nečetli výše citovaný Maškův originální popis vzniku „Rohanova buku“ dochází ještě i dnes k mylným či méně přesným výkladům. Tak např. i současný přední znalec zahradních forem buku lesního G. Dönig uvádí ve své monografii „Die Park- und Gartenformen der Rotbuche – Fagus sylvatica L.“ jako první zmínku o Maškově buku Körberův článek uveřejněný v časopise Gartenflora r. 1894 (str. 328), tedy o tři roky později než článek F. Thomayer v Časopise Českých zahradníků v r. 1891. Dále se v dendrologické literatuře citují dva články z r. 1908 (tj. rok uvedení této odrůdy do obchodu) – jeden z Möller´s Deutsche Gärtnerzeitung (str. 499) a druhý z Oesterreichische Garten-Zeitung (č. 12, str. 430), ve kterých se shodně, ale mylně tvrdí, že Maškův buk vznikl v Turnově zkřížením temně červené odrůdy ´Brocklesby´ s ´Quercifolia´. Velkolistý, temně červený kultivar ´Brocklesby´ vznikl v Brocklesby Park v Lincolnshire a byl do obchodu uveden kolem r. 1900 berlínským L. Späthem. Tedy nejméně o 10 let později než V. Mašek uskutečnil svůj historický výsev (r. 1888). Ještě před těmito články potvrzuje r. 1905 Maškův syn K. Mašek v Mitteilungen der Deutschen Dendrologischen Gesellschaft č. 14, str. 196 správnost Körberova článku, že se jedná o sprášení F. sylvatica quercifolia pylem blízko stojícího jedince F. sylvatica atropurpurea. Dovršením všech těchto nesrovnalostí je tvrzení L. Beissnera ve výše citovaném článku z r. 1908, že „Mašek považuje svůj strom za bastarda F. silvatica asplenifolia x atropurpurea“. Zde došlo zřejmě k nedorozumnění. V. Mašek již ve svém původním výkladu v Časopise Českých zahradníků při závěrečné charakteristice jen přirovnává list a větvení svého mladého stromku k F. sylvatica asplenifolia. Konečně přichází v r. 1994 G. Dönig s názorem, že se mohlo také jednat o křížence s F. sylvatica ´Grandidentata´, který v sychrovském parku roste, zatímco kultivar ´Quercifolia´ při své návštěvě nenašel. Připouští však, že tvar listu ´Rohanii´ odpovídá spíše verzi křížení s ´Quercifolia´.
Z výše uvedeného také vyplývá, že V. Mašek pojmenoval svůj buk v českém zahradnickém tisku již r. 1891, zatímco Körber, často uváděný jako autor pojmenování, jej popsal v německém (rakouském) zahradnickém tisku až o tři roky později (r. 1894). Rovněž první vyobrazení se datuje již v článku F. Thomayera z roku 1891 a nikoliv až r. 1908.
Také G. Krüssmann v prvním vydání své knihy „Handbuch der Laubgehölze“, Bd. I, str. 442, z r. 1960 cituje Maškem uváděnou kombinaci křížení i rok uvedení do obchodu. Při vlastní charakteristice odrůdy ´Rohanii´ zdůrazňuje, že je dosti bujného, stromovitého vzrůstu s listy velmi podobnými ´Quercifolia´ a temně červeně vybarvenými, někdy poněkud deformovanými. Význam tohoto Maškova výpěstku nejlépe podtrhuje skutečnost, že je dodnes v tržních sortimentech evropských školek často zastoupen a navíc, že se pěstují i jeho další odchylky. Tak např. známe dnes jeho převislý typ nazvaný ´Rohan Weeping´ (syn. ´Rohan Red Weeping´ – vznikl jako semenáč v holandské školce André van Nijnatten a byl do obchodu uveden r. 1993), dále jeho tři sloupovité odchylky ´Rohan Obelisk´ (vznikla kolem r. 1976 u van Hoey Smitha v arborertu Trompenburg jako kříženec kultivarů ´Dawyck´ a ´Rohanii´), ´Rohan Pyramid´ (podobný nebo dokonce totožný jako předchozí, r. 1980 uváděný u Hilliera, Winchester) a ´Rohan Minaret´ (popsán r. 1988, vznik stejný jako u ´Rohan Obelisk´, ale z opačné kombinace křížení). Dále velkolistější typ pojmenovaný ´Rohan Trompenburg´ (uváděný r. 1982 rovněž van Hoey Smithem jako selekce z ´Rohanii´ uskutečněná již r. 1975) nebo stříhanolistý typ nazvaný ´Rohanii Laciniata´ (již r. 1969 z výsevů odrůdy ´Rohanii´ vyselektovaný taktéž van Hoey Smithem v Trompenburgu) či na jaře žlutolistý kultivar ´Rohan Gold´ od téhož šlechtitele získaný z výsevů (r. 1968) osiva ze samovolného zkřížení ´Rohanii´ a ´Zlatia´. Většina těchto novodobějších výpěstků je poměrně významnou součástí dnešních tržních sortimentů. Asi by ale neexistovaly, kdyby český zahradník V. Mašek neprovedl r. 1888 na Sychrově svůj historický výsev. Statné exempláře jeho odrůdy ´Rohanii´ najdeme např. u nás v zámeckém parku na Konopišti, na Sychrově, v Průhonicích ale také v Německu (např. v Rombergparku v Dortmundu) a jinde v zahraničí.
Nemůžeme také přehlédnout další dva buky českého původu, které se ale nemohou s proslulým ´Rohanii´ měřit. Shodou okolností vznikly taktéž kolem r. 1890, ale v Praze-Chuchli ve školkařském závodě A. F. Waltera a obdržely jména: F. silvatica atropurpurea limine calamistrato a F. silvatica atropurpurea metallica nigra. Z těchto názvů vysvítá, že se jednalo o výpěstky červenolisté, z nichž jeden měl zřejmě okraje čepele zkadeřené a u druhého bylo olistění temně až načernale leskle červené. Mimo těchto názvů, uvedených v záznamech chrudimského J. Vaňka, nejsou další podrobnosti známé.
Školkař M. Kostelníček z Jalubí u Uherského Hradiště objevil a rozmnožil r. 1987 v lesním porostu čarověník (věník) rostoucí asi na 120letému buku. Původní čarověník byl široce bochníkovitého tvaru, asi 1,5 m široký a 65 cm vysoký s převisajícími větévkami. V kultuře vytváří tenké, nahloučené, krátce poléhavě vystoupavé výhony. Pupeny jsou tenké, ostře zašpičatělé, drobnější a hustěji uspořádané než u původního druhu a listy jsou rovněž stěsnaně rozmístěné a poloviční velikosti. Dorůstá velmi pomalu. Obdržel jméno ´Salaš WB´. Podle M. Kostelníčka se svým převisajícím vzrůstem velmi dobře hodí pro roubování „na kmínek“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *