Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin

Lupinus polyphyllus - vlčí bob či lupina mnoholistá

Pochází z tichomořského pobřeží Severní Ameriky. U nás ojediněle také zplaňuje. Šlechtěním této trvalky se stále zabývají především angličtí šlechtitelé, ale i trvalkáři v Německu, Švýcarsku a jinde. Hlavním šlechtitelským cílem je co nejnápadnější, tedy co největší a nejefektněji zbarvené květenství. Závažná je také vyrovnanost potomstva v barvě květu. Dnes se ale hojně pěstují tzv. barevné směsi (mix). Perspektivní je šlechtění na nižší typy. Modré lupiny jsou minimálně náročné a navíc se mnohdy samy dobře vysévají. Jednobarevné výpěstky prakticky neexistují. Pavéza, křídla popřípadě člunek jsou většinou odlišně zbarvené. I u téměř stejnobarevných květů jsou mezi jeho jednotlivými plátky většinou různé odstíny, jako např. u některých načervenalých (´City of York´, ´Downer´s Delight´aj.) či žlutavých (´Patricia of York´) výpěstků. Převážnou část sortimentu tvoří lupiny s barevně, hlavně různě žluto-oranžově-růžově-bíle-namodrale kombinovanými květy (např. ´Eleanor Richards´, ´Jane Ayr´ apod.). Asi od r. 1940 ovládla trh kolekce živě zbarvených, velkokvětých lupin anglického šlechtitele G. Russela uváděná také jako L. russellii. V současné době se novější výpěstky shrnují pod označení L. x hybridus. Optimální vývoj jejich rostlin je mezi 2. a 3. rokem po výsadbě. Patří k nim např. ´Kastellan´ (květy modré, pavéza bílá), ´Kronleuchter´ (květy žluté), ´Mein Schloss´ a ´Minarette´ (květy červené) aj.
Možná v době rozmachu Russelových lupin případně i dříve uvedl v Jaroměřicích nad Rokytnou náš tehdy proslulý skalničkář a trvalkář A. Vejtasa svoji vlastní lupinu nazvanou ´Vejtasovy Variace´. Bohužel již asi neexistují živé rostliny ani jejich popisy. Zřejmě se jednalo o směs barev. Mnoho Vejtasových výpěstků se během druhé světové války nedochovalo. Jeho lupiny patří také mezi ně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *