Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin

.

Anthurium andreanum – toulitka Andréova
Původní druh byl objeven v Kolumbii r. 1876 E. Andréem, pozdějším redaktorem časopisu „Revue Horticol“ a belgický zahradník-spisovatel J. Linden jej pojmenoval po svém objeviteli. V Evropě byl pak zušlechťován hlavně na velikost a zbarvení květu (toulce). Vznikla řada odrůd s různě načervenalými a narůžovělými toulci. Převážně se jednalo o výpěstky francouzské a anglické. Dnes vynikají zejména selekce série AVO a další. Pomocí tkáňových kultur se získává velmi vyrovnaný výchozí rostlinný materiál.
V „Časopise Českých Zahradníků“ byl r. 1887 (tedy pouze 11 let po objevení této toulitky v Kolumbii) v č. 5, str. 98-99 vyobrazen a K. Pincem popsán kříženec A. andreanum (matka) x A. veitchii (otec). Obdržel jméno po svém šlechtiteli, zámeckém zahradníkovi na Sychrově V. Maškovi – Anthurium maschekianum hort. Bohemi. Rostliny byly statného vzrůstu, řapíky listů vzpřímené, válcovité, až 90 cm dlouhé. Čepel podlouhlá, srdčitě kopinatá, až 90 cm dlouhá a 23 cm široká, zaobleně laločnatá. Květenství na oblém stonku jen těsně nad olistěním. Toulec leskle karmínový, 16 – 17 cm dlouhý, 11 cm široký, srdčitého tvaru, od stvolu šikmo odstávající, s nevýraznou žilnatinou. Palice válcovitá, 11 cm dlouhá, zpočátku žlutavá. Celá tato charakteristika tohoto křížence byla v uvedeném časopise podána podle předpisu v latině. Dále se zde uvádí, že šlechtitel získal celkem 40 semenáčů, a že i zahraniční zahradníci-šlechtitelé tuto kombinaci nejednou provedli. Získané křížence si byli podobné, ale nebyli totožné. K tomu píše K. Pinc doslova: „…z těchto podobných kříženců uvedeme A. mortfontanense, které se našemu A. mašekianum nejvíce podobá. Povstalo křížením těchže druhů jako A. mašekianum, jenomže role rodičů při oplozování byla opačná. Nechceme nikterak upírati tomuto hybridu dobré jeho vlastnosti, ale A. mašekianum jest acquisice rozhodně dokonalejší. Hlavní rozdíl … jeví se při A. montfontanense v tom, že tato postrádá lepého habitu, jakým se A. mašekianum vyznamenává…“. Fr. Thomayer pak ještě r. 1887 uvádí, že „… bylina tato nalezla i za hranicemi zasloužilého uznání a byla postoupena firmě Godefroy-Lebeuf ve francii. V Londýně bylo v poslední době do obchodu uvedeno také nové Anthurium, které s A. mašekianum, pokud dle vyobrazení se souditi dá, téměř totožné jest…“. Toto „anthurium sychrovské“ absolvovalo četné výstavy doma i v zahraničí. Později, v r. 1897 najdeme ve vídeňském zahradnickém časopise „Wiener Illustrierte Garten-Ztg.“, roč. XXII, sešit č. 1, na str. 18 noticku, že v c. k. „Hofgarten“ v Schonbrunnu vznikla zkřížením obou červeně kvetoucích odrůd A. farrierse a A. mašekianum (obě původem od A. andreanum) další nový kříženec. Maškovo anthurium bylo tedy nejen obdivováno na četných výstavách, ale posloužilo zahraničním zahradníkům také k dalšímu křížení.
O tři roky později, r. 1890 se dozvídáme opět v „Časopise Českých Zahradníků“ č. 2, na str. 44, že „…Pan ředitel Mašek v Sychrově má šťastnou ruku při sprašování Anthurií…Tentokráte oznamujeme nové a velmi zajímavé Anthurium, které letos poprvé kvete. Jest bílé, později sezelená a nakonec zrudne. Lze tedy pozorovati na jedné a téže rostlině celou řadu odstínů. Nové toto Anthurium se má jmenovati A. rohanianum.“ Oficiální jméno ale nakonec znělo ´Kníže Kamil Rohan´ (jako odrůda A. andreanum).
Dnes již je opravdu neznámý osud, který potkal výpěstek dukovanského zahradníka Weyraucha pojmenovaný po svém šlechtiteli A. andreanum ´Weyrauchii´. Podle archivních záznamů chrudimského J. Vaňka vyšlechtil Weyrauch tuto svoji toulitku s toulcem čistě bílým nikoliv v Dukovanech, ale v Čejeticích a postoupil ji V. Maškovi, aby ji uvedl na trh.

Anthurium x ferrirense – toulitka ferriereská
Na vzniku tohoto křížence, který se objevil r. 1883 a vynikal ve své době obrovskými, ohnivě červenými toulci se podílel český zahradník K. Pinc, který v té době pracoval v Rotschildovské zahradě ve Ferrieres ve Francii. Za spolupráce ředitele této zahrady Bergmannna zkřížil A. andreanum s A. ornatum. Vyselektovaný výpěstek pak obdržel jméno A. ferrierense ´Bergmann´ a těšil se dlouhou dobu velké oblibě, i když K. Pinc již dávno působil jako zahradník na valdštýnském panství v Doksech.
Tehdy známý anglický botanik N. E. Brown uvádí v časopise „Gardeners Chronicle“ z 6. prosince r. 1890, že v předchozím roce obdržel od barona Hrubého z Peček u Kolína exempláře anthuria s tím, že se jedná o křížence A. ferrierense a Spathiphyllum floribundum vypěstovaný zahradníkem Skopcem, který před nástupem v Pečkách ošetřoval a pěstoval, pod vedením proslulého botanika van de Schotta v Schonbrunnu rostliny čeledě Araceae. Brown rostlinu podrobně studoval (i mikroskopicky) a nechal si poslat ještě jeden další exemplář. Na závěr konstatoval, že na uvedeném kříženci nenašel sebemenší náznak účasti Spathiphyllum floribundum, ale že se rozhodně nejedná o pouhou odchylku v rámci semenáčového potomstva, ale o skutečného křížence. Potvrdil, že matečnou rostlinou nesporně bylo Anthurium ferrierense, otcovská ale zůstala otazníkem, přičemž – podle listových pletiv, utváření řapíků i květních stvolů – usoudil, že se mohlo jednat o A. splendidum případně A. walujewi. Nakonec doslova píše: „…Ať otcem tohoto křížence jakýkoliv druh, jedná se v každém případě o rostlinu pozoruhodné ceny, která si zaslouží své místo mezi A. lindenii, A. farrierense, A. hybridum a dalších obdobných druhů. Navrhuji aby tento nový kříženec obdržel jméno Anthurium Baron Hrubý…“. Ani u této české toulitky se ale její podrobnější popis nezachoval.

Anthurium x hortulanum (syn. A. scherzerianum-kříženci) – toulitka Scherzerova
Původní druh objevil H. W. Schott r. 1857 v Guatemale a pojmenoval jej po vídeňském lékaři Karl von Scherzerovi. Obdobně jako u A. andreanum bylo pozdější zušlechťování zaměřené především na velikost a zbarvení toulce i bohatost kvetení a trvanlivost řezaných květů. Dodnes vynikají zejména francouzské, ale i anglické, holandské a další výpěstky. V r. 1990 byla do naší Listiny povolených odrůd zapsána pod jménem ´Jasper´ toulitka ze Šlechtitelské stanice v Olomouci-Holicích. Je miniaturního vzrůstu a má toulec oranžově červený. Tímto výpěstkem pokračuje naše, tj. české novodobější šlechtění anthurií. Vedle klasických šlechtitelských cílů a kritérií se v tomto případně povedlo splnit také moderní pěstitelské hledisko a vypěstovat odrůdu drobného vzrůstu, která je vhodná hlavně pro hrnkovou kulturu se sníženými nároky na kultivační plochy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *