Dny zahradní a krajinářské tvorby v Luhačovicích

Začátkem prosince minulého roku se již tradičně uskutečnily v největších moravských lázních Luhačovice Dny zahradní a krajinářské tvorby pořádané občanským sdružením Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Jako vždy i tyto byly skvělou příležitostí setkat se s kolegy a získat nové podněty pro další práci.

Ústředním tématem letošního semináře se stal Management sídelní zeleně. Toto téma přilákalo na východ Moravy opět více než 300 účastníků z celé republiky. Odborný program byl zahájen ve středu 1. 12. dvěma souběžně probíhajícími bloky přednášek v hotelu Fontána.
Přírodě blízké vegetační prvky
Odborným garantem souboru přednášek na téma Přírodě blízké vegetační prvky byl Doc. Ing. Miloš Pejchal, CSc. Hned jeho úvodní přednáška Přírodě blízké vegetační prvky – možnosti a hranice jejich použití v zahradní a krajinářské tvorbě přinesla mnoho zajímavých podnětů. V dnešní době, kdy se všemi prostředky snažíme o maximální snížení nákladů na údržbu zeleně při zachování jejího maximálního účinku, by měly přírodě blízké vegetační prvky doznat většího rozšíření. Zjednodušeně je možné říci, že jde o prvky zeleně, u kterých lze vhodným výběrem rostlin a jejich uspořádáním dosáhnout toho, že nově vytvořené společenstvo bude mít velkou samoregulační schopnost. Neobejde se sice zcela bez údržby, ale intenzita potřebné péče bude podstatně snížena. Na obrázcích bylo představeno mnoho různých příkladů použití přírodě blízkých vegetačních prvků v sadovnické praxi, drtivá většina jich pocházela ze zahraničí, kde se přírodě blízké vegetační prvky používají již řadu let. Vznikla také polemika o odborné terminologii, která je problémem snad v každém rozvíjejícím se oboru. Po srovnání všech pro a proti, byl předložen návrh na změnu užívaného termínu Přírodě blízké vegetační prvky na Přírodě podobné vegetační prvky, který lépe vystihuje podstatu této problematiky.
Historií používání přírodě blízkých vegetačních prvků se zabýval příspěvek Ing. Jiřího Martinka, PhD. Poté již přišlo na řadu předávání konkrétních zkušeností – Ing.Tatiana Kuťková, CSc., se podělila o své poznatky s použitím přímo vysévaných směsí letniček, které by se mohly stát zajímavým prvkem pro krátkodobé ozelenění ploch ve veřejné i soukromé zeleni. Uvedla výhody i nevýhody zakládání záhonů z přímého výsevu, představila perspektivní druhy letniček vhodné pro tento způsob pěstování a nastínila možnosti řešení problémů, se kterými je třeba se u tohoto vegetačního prvku vypořádat např. boj proti plevelům, vhodný termín výsevu aj.
Problematika použití a pěstování květnatých luk byla představena osobami nejpovolanějšími Ing. Bohumilem Bradnou a Ing. Zdeňkou Nikodémovou. Jejich firma Planta Naturalis se zabývá nejen pěstováním léčivých bylin, ale také pěstováním a získáváním semen planých rostlin, z kterých potom sestavují směsi pro výsev květnatých luk šité na míru specifickým podmínkám daného stanoviště. Květnatou louku nelze získat přisetím semene kvetoucích dvouděložných rostlin do klasického trávníku. Je nutné použít směs sestavenou ze semen méně agresivních planých druhů trav a kvetoucích dvouděložných bylin, a potom být trpělivý, protože plná krása květnaté louky se rozvine většinou až za dva roky po výsevu, ale trvá při minimální údržbě (2 – 3 seče za rok) mnoho let. Zkušenostem se zakládáním a pěstováním květnatých luk v poměrně větším měřítku se věnoval příspěvek RNDr. Ivany Jongepierové a Ing. Hany Pokové – Regionální směsi pro obnovu lučních porostů v CHKO Bílé Karpaty. Kromě pětiletých zkušeností se získáváním osiva a zakládáním květnatých luk na pozemcích o rozloze mnoha desítek hektarů, byly posluchačům předány zajímavé informace o výsledcích pokusů týkajících se chování rostlin, ale i půdní fauny na sledovaných lokalitách. Blok završila přednáška Prof. Ing. Vojtěcha Řezníčka, CSc., Krajové odrůdy ovocných druhů – paměť a bohatství krajiny, která se snažila pádnými argumenty podnítit opětovný zájem o používání starých ovocných odrůd, především při krajinářských úpravách. Je nesporné, že staré ovocné odrůdy do naší krajiny patří a nebude-li o ně dostatečný zájem, brzy o nich budeme číst jen ve starých pomologiích. Kolik poetiky zmizí s těmi Řehtáči, Jeptiškami, Hranáči, Štrůdláky … z našeho života?!
Certifikační programy v arboristice
Druhý blok přednášek – Certifikační programy v arboristice garantovaný Davidem Horou, DiS., jsem neměl možnost sledovat, protože, jak již bylo řečeno výše, oba bloky probíhaly současně. Pro zájemce o tuto problematiku je dobrou zprávou to, že obsah přednášek bude uveřejněn ve speciálním čísle časopisu Zahrada park krajina, který Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu vydává. Přednášejícími v tomto bloku byli kromě Davida Hory, DiS. i Ing. František Smýkal, Ing. Marek Žďárský, Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. a další odborníci, kteří se touto problematikou zabývají.
Management sídelní zeleně
Ve čtvrtek 2. 12. se program přesunul do velkého sálu kulturního domu Elektra.
Zde zazněla řada přednášek se společným tématem Management sídelní zeleně. Začalo se opravdu od „Adama“. Doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D., vymezil obsah základních pojmů jako Management sídelní zeleně a Management péče o sídelní zeleň a popsal nástroje použitelné při plánování a organizaci péče o veřejnou zeleň. Dr. Ing. Alena Salašová a Doc. Ing. arch. Ivan Vorel, CSc., řešili otázku výchovy nových odborníků našeho oboru na úrovni Univerzitního studia v České republice. Doc. Ing. Pavel Tomšík, CSc., poodhalil roušku problematice vedení lidí, odborně řečeno řízení lidských zdrojů. Doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D., se zamýšlel nad úlohou zahradní a krajinářské architektury při rozvoji sídel v rámci koncepce programu trvale udržitelného rozvoje. Poukázal na nové postavení a úkoly našeho oboru v nově definovaných prioritách spojené Evropy zaměřených na zkvalitnění života jejich obyvatel.
Protože problémy spojené s Managementem sídelní zeleně úzce souvisí s přísunem finančních prostředků, byly zařazeny příspěvky Ing. Tomáše Vacenovského a Ing. Martiny Páskové, Ph.D., zabývající se podpůrnými dotačními programy pro rozvoj sídelní zeleně Ministerstva životního prostředí a Ministerstva pro místní rozvoj. Příjemné osvěžení přinesla přednáška Ing. Václava Weinfurtera o důležitosti kontaktu správce zeleně s občany a jejich vzájemném dialogu. Jak vytvořit kompromis mezi často sobeckými zájmy jednotlivců a obecně pozitivním významem zeleně? Jak přesvědčit občany, že zeleň není nebezpečný a obtěžující prvek v prostředí měst? To jsou jen některé vyřčené otázky.
Velmi zajímavou byla přednáška Ing. Jitky Trevisan – Smýkalové v současné době žijící a pracující ve Švýcarsku na Vysoké škole ve Waedenswilu. Shrnula nejen stav zahradní architektury a její aktuální témata v této alpské zemi, ale blíže se slovem i obrazem zabývala otázkou přestavby a zpřístupnění objektů starých průmyslových zón, které byly původně zakládány na okrajích měst, ale postupem doby byly městem pohlceny, ztratily svou výrobní funkci a dnes se mohou stát místem rekreace obyvatel a útočištěm zeleně. Na konkrétních příkladech předvedla škálu možností nového využití těchto ploch. Ukázala, že jediným správným řešením není demolice a výstavba supermarketů či obchodních pasáží! Zazněly i další zajímavé příspěvky, s kterými je možné se seznámit ve vydaném sborníku. V prostorách kulturního domu probíhala celý den prezentace výrobků i služeb nejrůznějších firem a prodej odborné literatury. Ve večerních hodinách proběhl nejen společenský večer, ale také promítání fotografií z letošního ročníku Mezinárodní soutěže Entente Florale, která hodnotí kvalitu sídelní zeleně přihlášených měst a obcí z nejrůznějších koutů Evropy. Město Brno v ní bylo v letošním roce oceněno stříbrnou medailí.
Aktuální dění v oboru
V dopoledních hodinách následujícího dne 3. 12. byly Dny zahradní a krajinářské tvorby završeny sérií přednášek, kterým sice chybělo jednotné téma, ale zato odrážely aktuální dění v oboru. Byly představeny nové bezpečné a zdravotně nezávadné povrchy pro stavbu dětských hřišť a systém na ochranu stromů vysazených ve zpevněných plochách. Posluchači byli seznámeni s plánem rozvoje expozic Botanické zahrady Praha a s úkolem dát novým i starším prostorům nejen vhodnou odbornou náplň, ale také vytvořit hodnotné dílo zahradní architektury. Dozvěděli se podrobnosti o výstavbě nového vodního prvku (umělého potoka) v areálu brněnského parku Lužánky, o historii a současnosti oranžérií, fíkoven a skleníků v moravském regionu i další zajímavosti. Zájemci o tuto problematiku si mohou objednat Sborník přednášek i časopis Zahrada park krajina u Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Závěrem si můžeme jen přát, abychom se příští rok v Luhačovicích opět ve zdraví sešli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *