Dějiny aranžování květin – renesance

Základním tvůrčím principem renesance, mající kolébku v 15.stol. v Itálii, bylo hledání krásy a harmonie a oživení antického kulturního dědictví. Po temném období středověku se staly květiny velikou módou a člověk k nim zaujal zcela nový vztah.

Jak můžeme zjistit z uměleckých děl renesančních mistrů (Rafael, Boticelli), květiny byly upravovány do rozměrných vysokých kytic a v různých nádobách rozestavovány na zem, okenní římsy a nástěnné police. Opět přicházejí ke slovu květinové girlandy a věnce.
Ke květinám pro toto období typickým – liliím, růžím a kosatcům – se nyní vedle karafiátů, kopretin, hrachorů, fialek a orlíčků přiřazují tulipány, hyacinty a další cibuloviny, které se do Evropy dostávají přes Vídeň z Turecka. Časem se květiny staly předmětem denní potřeby, sběratelství i spekulace.
Rozkvět obchodu s květinami zachvátil jejich milovníky a pěstitele do té míry, že v Holandsku propukla doslova „tulipánová horečka“, zvaná tulpomanie. Postupně se začínají objevovat nádoby zhotovované speciálně pro řezané květiny. Jako první se objevují vázy z majoliky a z fajáns, dále pak z kameniny a skla. Koncem 16.stol. se začínají květiny uplatňovat jako přízdoba šatů a účesů, dále pak spolu s ovocnými mísami nácházejí své nezastupitelné místo při výzdobě slavnostních tabulí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *