Dějiny aranžování květin – baroko a rokoko

Období baroka, zahrnující celé 17. a první pol. 18. století, bylo velice příznivé pro rozmach veškerého umění. Pochopitelně květiny a květinová výzdoba našly v tomto tvořivém a okázalém prostředí své nezastupitelné místo.

U honosných sídel šlechty se zakládaly okrasné zahrady s fontánami, altánky a sochami, často podle římského vzoru, které se střídají s bohatou květinovou výsadbou. Objevují se nádoby a vázy speciálně určené pro aranžování květin, a to velkých objemů v bohaté tvarové škále, nezřídka i bohatě dekorované. Barokní aranžmá se totiž vyznačovala monumentalitou, obrovským množstvím květin a širokým sortimentem. Kytice tohoto období jsou velmi dynamické a nepostrádají rytmiku a napětí. Typická je pro ně tzv. Hogardova křivka, tehdy velice moderní S-linie, popsaná v díle Analýza krásy z roku 1753. Své uplatnění znovu nalézá růže stolistá, renesancí opomíjena, slunečnice, tulipány, mák, ostrožka, řebčík, lilie aj.
V polovině 18. století se utváří nový umělecký sloh, později nazvaný rokoko. Tento styl, libující si v dekorativní křivce a ohebnosti linie, se vyznačoval asymetrií a nechal se inspirovat přírodou a uměním Orientu. Aranžéři květin opustili pompéznost a okázalost barokního stylu a začali upravovat květiny do volnějších a vzdušnějších kompozic pastelových barev, v nichž se uplatnily květiny jemnější, doplněné úponky, lusky a větvičkami s drobnými plody. Velikou oblibu si získaly zdobené porcelánové vázičky, nádoby ve tvaru mušlí a listů a porcelánové košíky.
Módní vlna se projevila také v dekorování oděvu a účesů šlechty a ve slavnostní výzdobě prostřených stolů, kde se stalo takřka pravidlem prokládat sklenice a porcelán girlandami z květů a pyramidami ovoce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *