Další druhy podkorního hmyzu poškozujícího ovocné dřeviny

Většinu ovocných dřevin, které jsou ve střední Evropě pěstovány, lze jen ztěží označit za původní dřeviny. I přesto hostí celou řadu hmyzích druhů a jejich vývojových stádií, a to nejen podkorního hmyzu. Jen z čeledi kůrovcovití (Scolytidae) uvádí autoři pro podmínky střední Evropy až devět druhů. Mezi škodlivý podkorní hmyz ale nepatří pouze kůrovci.

Tento příspěvek navazuje na článek v Zahradnictví 01/2007, str. 16 – 19) a věnuje se druhům, které jsou schopné v našich podmínkách ovocné dřeviny poškozovat. Je však třeba počítat s tím, že se těžko dá postihnout všechen podkorní hmyz, který může na ovocných dřevinách škodit.

Další druhy kůrovců
Minulý příspěvek se věnoval čtyřem hlavním škodlivým druhům kůrovců, jejichž výskyt na ovocných dřevinách je běžný. Jak bylo výše uvedeno, na ovocných dřevinách můžeme zastihnout až devět druhů kůrovců. V našich podmínkách připadá v úvahu pět až šest druhů.
Z dalších druhů kůrovců lze na lísce obecné (Corylus avellana) nalézt bělokaze habrového (Scolytus carpini). Dále u nás sporadicky se vyskytujícího bělokaze mandloňového (Scolytus amygdali), který žije na meruňce obecné (Prunus armeniaca). Jeho larvové chodby jsou poměrně řídké a procházejí zpočátku na spodní straně borky, později vnikají do její horní vrstvy, kde jsou rovněž kukelné kolébky. Na hrušních (Pyrus) a rodu slivoň (Prunus) je možné nalézt v pahorkatinách poměrně hojného bělokaze chlumního (Scolytus laevis). Na třešních (Prunus avium) a višních (Prunus cerasus) se vyskytuje nepříliš hojný druh lýkohuba Polygraphus grandiclava. Jedná se o kůrovce, jehož dalšími živnými dřevinami jsou některé jehličnany. Dosti specifickou dřevinou je z hlediska podkorních škůdců ořešák vlašský (Juglans regia). Autoři na ořešáku uvádí až tři druhy kůrovců, konkrétně dřevokaze bukového (Xyloterus domesticus), jehož požerky jsou podobně jako u drtníka ovocného (Xyleborus dispar) žebříčkovité. Jeho matečné chodby jsou oproti drtníkovi delší. Dřevokaz poškozuje hlavně lesní dřeviny a jen zřídka ovocné stromy. Dále autoři uvádí druhy bělokaz jilmový (Scolytus scolytus), který je znám jako škůdce způsobující odumíraní jilmů (Ulmus) a druh jasanohlod pestrý (Leperisinus fraxini), jehož matečné chodby pod kůrou jsou příčné. Výskyt obou druhů se ale dá považovat za velmi sporný. Bělokaz jilmový je výjimečně uváděn i na rodu Prunus. Na něm jsou uváděny další dva druhy, jsou to bělokaz pruhovaný (Scolytus multistratus) a bělokaz (Scolytus kirschi). Posledním uváděným zástupcem kůrovců je drtník prostřední (Xyleborus monographus), který je uváděn na ořešáku, třešni a kaštanovníku (Castanea sativa). Jeho výskyt na ovocných dřevinách je také více než sporný.

Ochrana
V případě těchto škůdců je možné aplikovat způsoby ochrany uvedené v minulém příspěvku.

Další druhy hmyzu a symptomy poškození
Z dalších druhů hmyzu se dají jmenovat ty, které působí významnější škody. Jsou to zástupci řádu motýli (Lepidoptera).
Závažné škody mohou působit dva zástupci drvopleňů – drvopleň obecný (Cossus cossus) a drvopleň hrušňový (Zeuzera pyrina). První jmenovaný škodí hlavně na jabloních, hrušních, slivoních a ořešáku. Kromě nich je významným škůdcem na vrbách (Salix) a topolech (Populus). Jde o velký druh nočního motýla, u něhož škodí rudožluté housenky dosahující délky přes 10 cm. Ty vyhlodávají nepravidelné chodby, ze kterých vyhazují trus a jimi napadené dřevo zapáchá po octě. Napadají hlavně staré stromy, ale jejich výskyt byl zaznamenán i u mladých stromů v souvislosti s používáním gumových chráničů proti okusu zvěří. Kuklí se zpravidla přímo v napadeném dřevě. Druhý jmenovaný druh drvopleně napadá hlavně mladší stromy. Zpravidla jde o hrušně, jabloně nebo ořešáky. Nejčastěji se vyskytuje na jasanech (Fraxinus). Prvý instar žere v listech a letorostech, pak proniká pod kůru, kde hlodá plošné chodby přecházející postupně do dřeva. Žír housenek v dřevině prozrazují třísky promíšené s kuličkovitým trusem vytlačované z vyvrhovacího otvoru. Jeho kukla vyčnívá z otvoru ve dřevě. Dospělí noční motýli jsou pěkně bíločerně vybarvení. U obou druhů jde o xylofágní hmyz, jehož vývoj je zřejmě vzhledem k nízké nutriční hodnotě dřeva víceletý.
Dalším zástupcem škodících motýlů je obaleč meruňkový (Enarmonia formosana), který je jedním z udávaných původců apoplexie (mrtvice) u meruněk. Tento pestře zbarvený noční motýlek dokáže způsobit chřadnutí celých sadů. Nejzhoubněji působí na meruňkách, ale napadá i další peckoviny. Jeho housenky vyžírají pod kůrou nepravidelné chodbičky. Z poškozených míst strom roní mízu a hojením ran vznikají nádorovité novotvary.
Za méně významné škůdce jsou považovány nesytky (Sesiidae). Tito motýli připomínající blanokřídlý hmyz jsou převážně ranovými škůdci. Jejich žír probíhá pod kůrou, je zpravidla víceletý a po vylíhnutí se většinou u výletového otvoru nalézá exuvie kukly. Větší škody působí hlavně na drobném ovoci. Nejvýznamnějšími zástupci jsou nesytka rybízová (Synanthedon tipuliformis) a nesytka jabloňová (S. myopaeformis). Například u n. jabloňové šlo dříve spíše o sporadického škůdce starých výsadeb. Dnes škodí hlavně u zmlazovaných a přeštěpovaných stromů na málo vzrůstných podnožích. A právě vzhledem k tomu, že jsou ranovými škůdci jejich význam stoupá.
V poslední řadě je třeba zmínit čeleď tesaříkovitých (Cerambycidae). Zástupce této čeledi můžeme nalézt hlavně jako druhotné škůdce na již poškozených dřevinách. Nelze vyloučit jejich škodlivé působení i na relativně zdravých ovocných dřevinách. Například při přemnožení na jiných dřevinách či v teplejších oblastech.

Ochrana
U drvopleňů je ochrana složitá. Doposud nebyl syntetizován feromon a nedá se počítat s tím, že by někdy v budoucnu byl. Drvopleni jsou téměř všudypřítomní a při odchytech na světlo (nelze použít jako způsob ochrany) jsou často chyceny oba druhy. Nejlepší ochranou je opět prevence, odstranění napadených částí dřeviny a ošetření ran po řezu. Další možností je u cenných stromů aplikovat insekticidy přímo do chodeb. Je třeba poznamenat, že většinou bývají napadeny stromy, které jsou již oslabené. Drvopleni jsou schopni zahubit spíše jednotlivé stromy.
Dobrou zprávou u obaleče meruňkového je, že k ochraně je možné využít při monitorování letu samců feromonových lapačů. Špatnou je, že je velmi obtížné odhadnout, kdy provést ochranný zásah. Motýl totiž nemá zřetelný vrchol letu a počet jeho generací za rok není přesně znám.
Na rozdíl od předchozích motýlů jsou nesytky motýli s denní aktivitou. I u nich se dá použít k určení průběhu letu samců feromonových lapačů. Ochrana je opět vzhledem k dlouhému a nevyrovnanému průběhu vývoje obtížná. Dobrou zprávou však je, že lze poměrně úspěšně hubit samce pomocí feromonových lapačů. Je třeba využít jiných lapačů než lepových, jejichž kapacita je omezená. Samozřejmostí je důsledné ošetření ran po řezu.
Bohužel ve většině případů nelze feromonových lapačů použít k přímé ochraně, ale pouze jako podpůrný prostředek a navíc jsou feromony hůře komerčně dostupné.

Závěr
Většina zástupců výše zmíněného podkorního hmyzu není v současné době považována za limitní škůdce. V případě přemnožení však mohou způsobovat hospodářské škody a to především snižováním potencionálního výnosu. Většinou lze tyto druhy označit za temporární (přechodné) škůdce, kteří se mohou za příznivých klimatických podmínek namnožit a poté značně škodit. Vzhledem k průběhu letošní zimy se dá předpokládat jejich větší aktivizace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *