Čtyři obory pod jednou střechou

Na Moravě byste asi těžko hledali příhodnější místo pro prezentaci tuzemského zahradnictví, než jsou Valtice. Pobočka Národního zemědělského muzea (NZM) zde však existuje teprve od roku 1994 přitom až do roku 2001 tady byly pouze depozitáře, konzervátorské dílny a kanceláře. Nyní je všechno jinak.

Ve Valticích dnes sídlí specializované zahradnické oddělení NZM, které představuje čtyři základní zahradnické obory. Podle jeho ředitele Viléma Křečka má však během následujících měsíců dojít k dalším změnám.
Už vzhledem k umístění muzea se brzy rozroste zdejší expozice Vinařství. Nejcennějšími předměty této sbírky jsou tři stále funkční obrovské šroubové lisy z 18.stol. „Bohužel ale návštěvníci mohou spatřit přímo v muzeu pouze jeden, ten z roku 1721, ostatní jsou zatím mimo areál – jeden ve zdejší vinařské škole a druhý na valtickém zámku, a to je škoda. Proto bychom chtěli tyto exponáty shromáždit na jednom místě,“ vysvětluje ředitel Křeček a dodává, že další tři, dosud nekompletní lisy čekají postupně na rekonstrukci. Muzeum také hodlá ve spolupráci se Střední vinařskou školou ve Valticích zmapovat historii vinařských rodů a firem v regionu. Na tomto projektu se budou několik let aktivně podílet studenti školy, z nichž většina má vinařské předky.
Nejsou to ale jen vinice, co utváří nezaměnitelnou tvář této části jižní Moravy, proto muzeum v blízké době otevře speciální expozici věnovanou zdejší krajině a životnímu prostředí. „Ve třech místnostech se tady návštěvníci projdou celým mikroregionem. Uvidí lužní lese, rybníky Lednicko-valtického areálu, a samozřejmě jihomoravské sady, vinice a zemědělství vůbec. Jsme v kontaktu s Mendlovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně. Ta k nám převede některé další exponáty, například sbírku vycpaných ptáků, která jednotlivé výstavní místnosti oživí a zpestří,“ říká Křeček.
Dalším projektem, který se bude věnovat prodeji zemědělské produkce je připravovaná výstava zemědělského obchodu. Její podoba sice teprve vzniká v hlavách kurátorů, nicméně během příštího roku by se měla začít realizovat.
Zelenina z vosku
Zelinářská a ovocnářská sbírka valtického muzea zahrnuje především předměty, nástroje a drobné mechanizační prostředky, které byly a mnohdy ještě jsou v těchto oborech používány. Jednotlivé expozice jsou koncipovány tak, aby ukázaly vývoj oboru. Jeho výsledky, tedy konkrétní druhy ovoce či zeleniny, však nelze vzhledem k jejich omezené trvanlivosti ve výstavních vitrínách umístit. V minulých desetiletích zde právě proto vznikl rozsáhlý soubor dokonale věrných parafinových modelů ovoce a zeleniny, které mohou plasticky a dlouhodobě demonstrovat tvar, barvu a celkový vzhled jednotlivých druhů a odrůd zeleniny a ovoce. Podle ředitele Křečka jsou tady v parafínu zachovány i některé vzácné odrůdy, které dnes z pěstitelské praxe mizí. Bohužel většina modelů, stejně jako sbírka semen je zatím pro nedostatek místa v depozitářích veřejnosti nedostupná. To by se však mělo brzy změnit.
Důležitou, ale zatím odbornou veřejností ne zcela využitou součástí sbírek valtického muzea je knihovna bývalé Moravské zemědělské rady, která obsahuje téměř dvanáct tisíc svazků převážně z konce 19. a z první poloviny 20. století. Tuto sumu zemědělských vědomostí, postupně pracovníci muzea zpracovávají do podrobného katalogu, a časem ho nabídnou zájemcům ke studii i na internetu.
Nejdražší jsou lisy
Cesta jednotlivých exponátů do muzea bývá různá „Něco jsou náhodné sběry a někdy se přihlásí majitelé historických kousků sami, lidé zavolají, nebo napíší, že něco mají a následně kurátoři vyrážejí do terénu, aby objekty prohlédli a rozhodli, zda se do našich sbírek hodí.
Někteří zemědělci jsou rádi, že se jejich exponáty v našem muzeu objeví,“ říká Křeček. Dodává ale, že souběžně s tím probíhá i systematické sběratelská činnost pro doplnění jednotlivých expozic. Vzácné a zachovalé exponáty však samozřejmě něco stojí a muzeum je musí zaplatit. Prostředky na jejich nákup schvaluje na základě návrhu zdejších kurátorů ústředí Národního zemědělského muzea v Praze a většinou zdejší pobočce vychází vstříc. „Když nejsou momentálně k dispozici volné prostředky, snažíme se uzavřít s majitelem takového exponátu předkupní smlouvu, pokud prostředky jsou a požadavky prodávajícího odpovídají danému objektu, většinou muzeum exponát zakoupí,“ konstatuje ředitel.
Nejcennějšími a také nejdražšími exponáty jsou vinařské lisy, jejichž cena se někdy pohybuje až v řádu stovek tisíc korun. Je jich ale na vesnicích čím dál méně a silnou konkurencí při jejich získávání jsou i sběratelé z nedalekého Rakouska, kteří se o ně intenzivně zajímají.
Květiny živé i sušené
Co by však bylo zahradnické muzeum bez květin. Zdejší botanická a květinářská sbírka obsahuje kromě nářadí k pěstování květin a nástrojů a materiálu používaných pro aranžérské práce také kolekci semen, především cizokrajných druhů rostlin. Chloubou je však Herbarium dendrologicum – vzácný herbář, který před téměř 150 lety sestavil doktor Carl Gabriel Baenitz, a dosud nebyl zcela vědecky zpracován.
Právě herbářům a zejména historickým herbářům bude věnována příští výstava Kouzlo herbářů a krása přírody, která začne v srpnu a potrvá až do konce října. „Z části půjde o malované herbáře, které pocházejí z devatenáctého století a zčásti o Baenitzův reálný herbář. K vidění bude i speciální plynová komora na konzervaci herbářů a zejména školáci tady názorně uvidí, jak takový herbář založit, jak lisovat a ukládat jednotlivé rostliny a jak je správně popsat,“ vysvětluje ředitel.
Kromě dlouhodobých projektů se snaží muzeum upoutat zájem veřejnosti také krátkodobými výstavami. První takovou akcí byla jarní výstava bonsají, po nich zde běží od května výstava balkónových květin a letniček a divácky atraktivní bude určitě i červencová expozice terarijních živočichů a kaktusů. Sezónu pak uzavře opět výstava bonsají, tentokrát v podzimních barvách. Tradici ve valtickém muzeu mají i autorské prezentace výtvarného umění a v nově zrekonstruovaných výstavních prostorách se již začínají objevovat i známá jména tuzemské výtvarné scény. Naposledy to byl akademický malíř Zdeněk Strouhal. Konec konců umění a květiny se k sobě velmi dobře hodí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *