Co ovlivňuje dobu klíčení trav?

Trávníky mají nezastupitelné místo v našem životním prostředí a jsou součástí životního stylu. Jejich rostoucí význam z hlediska estetiky krajiny, biologicko-hygienického či technického aspektu je ve městech a zastavěných aglomeracích moderní populace přirozenou reakcí společnosti na potřebu žít v příjemnějším a zdravějším prostředí.

Aby trávník plnil funkce, ke kterým je určen, je důležité věnovat zvýšenou pozornost založení porostu – od volby druhů ve směsi, jejich poměru a vysévaného množství, způsobu vysetí, přes první vývojové fáze klíčenců až po dostatečně soběstačného jedince s výkonným kořenovým aparátem. Chyba při zakládání porostu se nám může vážně promítnout do dalších let v podobě snížené kvality, nedostatečného zapojení porostu, nežádoucí druhové skladby a z ní plynoucí snížené vytrvalosti porostu. Trávník se pak stává náchylnější k zaplevelení či ztrácí schopnost snášet klimatickou či antropogení zátěž. Náprava případných chyb vzniklých během zakládání porostů bývá těžko odstranitelná, zpravidla je velmi pracná a finančně nákladná.

Vlivy ovlivňující dobu klíčení
Mezi nejdůležitější faktory ovlivňující první fáze vývoje patří bezpochyby voda a teplota. V přírodním prostředí nejsme schopni tyto faktory zajistit v takové míře abychom se alespoň přiblížili optimálním podmínkám ke vzejití, jsme odkázaní na počasí. Vzhledem k tomu, že jsme v posledních letech zaznamenali značně nevyrovnané úhrny srážek a vyšší teploty právě v období vhodném pro výsev trav – tj. na jaře od poloviny dubna do poloviny května; na podzim od poloviny září do poloviny října – bylo možné přičíst zvýšenou mortalitu u některých druhů klíčenců právě těmto vlivům.

Proces klíčení
Celý proces klíčení můžeme rozdělit do tří fází z hlediska přijmu vody obilkou a to fáze bobtnání, fáze dělení buněk a poslední fáze viditelného klíčení. Bobtnání je spíše než fyziologický proces, proces fyzikální, kdy voda proniká do obilky na základě výsledné hodnoty rozdílu vodních potenciálů mezi obilkou a prostředím, ve kterém se nachází. Embryo obilky dává signál k mobilizaci zásobních látek reakcí na přiváděnou vodu z okolí, dochází k syntéze hydrolytických enzymů a vlivem těchto procesů se embryo transformuje z dehydratovaného klidového stavu do stadia se životaschopným metabolismem. Následuje prodlužování buněk zárodečného kořínku, které vyústí ve třetí viditelnou fázi klíčení – proniknutí kořínku a prvního listu.
Plynulost průběhu celého tohoto procesu je značně ovlivněna množstvím dostupné vody, popřípadě schopností druhu resp. odrůdy se vyrovnat s krátkodobým nedostatkem. Jak ukazují výsledky některých našich laboratorních pokusů na Katedře pícninářství a trávníkářství České zemědělské univerzity v Praze, poškození suchem je závislé na fázi procesu klíčení, ve které nedostatek vody nastane. Dojde-li k nedostatku vody v průběhu bobtnání, zpravidla nemusí dojít k porušení klíčku. Nastane-li však nedostatek vody ve fázi následné, spojené s buněčným dělením, objemovým růstem a růstu klíčku, pak dochází v lepším případě ke zpomalení klíčení v horším případě k poškození klíčku.

Rozdíly v době klíčení
Běžně dostupné travní směsi obsahují více komponentů k zajištění diverzity porostu, zvýšení plasticity, funkčnosti a snížení rizik působením biotických a abiotických stresorů. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé druhy vyznačují rozdílnou dobou jednotlivých výše uvedených fází klíčení, může být každý druh zasažen stresem jinak. Jedinci jednoho druhu tak mohou získat konkurenční výhodu a následkem je změna poměru druhů v porostu, případně výpadek některého z nich. Z tabulky je zřejmý rozdíl v době potřebné k plnému vyklíčení osiva jednotlivých druhů (5 – 36 dnů), rychlost klíčení však může být ovlivněna i odrůdou, stářím osiva a teplotou prostředí, jak ukázaly naše laboratorní pokusy (graf č. 1 a 2), ale i dalšími faktory. Při vyšší teplotě byla u většiny druhů, kromě jílku vytrvalého, vyšší celková klíčivost, zejména u lipnice luční (o 20 %), u všech sledovaných druhů bylo klíčení o několik dní urychleno (viz tabulka a graf č. 2).

Dostatek vody je nutností
K minimalizaci rizik, spojených s klíčením trav, je nutné zajistit potřebnou dávku vody nejen bezprostředně po samotném zasetí, kdy se postupně iniciuje klíčení bobtnáním, ale také v průběhu klíčení a vzcházení všech komponent směsi. Optimální závlahová dávka závisí především na průběhu počasí, jednotlivé zálivky by měly být dostatečně velké, aby se voda dostala ke kořenům (podle aktuální hloubky zakořenění rostlin), musí však také respektovat substrát – jeho vododržnost, resp. vodopropustnost. Vhodným opatřením ke snížení výparu závlahové vody do ovzduší je použití textilií na osetém povrchu.Vyšší podíl hrubých pískových částic znamená riziko ztrát vody pod kořenovou zónu a rychlejší vysychání povrchu.
Zakládání trávníku výsevem patří zcela jistě mezi složitější způsoby ozelenění plochy nesoucí spoustu rizik, vyžadující péči, čas a bezpochyby znalosti. Patří ale také ke způsobům s výrazně nižší pořizovací cenou než například známé pokládání předpěstovaného trávníku. I přes všechna úskalí spojená s výsevem je výsledný kvalitně zapojený porost odměnou za dobře vykonanou práci každému trávníkáři.

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *