Citrusář amatér – od jeho začátku k dvacetiletým zkušenostem s pěstováním citrusů

Návštěvníci našich výstav, především těch, které se konají v Olomouci, často žasnou nad velikostí citrusových rostlin, které jsou nejen mohutné vzrůstem, ale bývají i obsypány plody. A jejich majitelé – amatérští pěstitelé – manželé Matochovi sbírají jedno ocenění za druhým. I když víme, že citrusaření patří do skupiny hobby, přesto je požádali o rady pro ty, kteří by chtěli svůj čas věnovat nejen „ekonomické“ činnosti, ale potěšit se s krásným, ale velmi drahým plodem

Začátek každého konání amatéra, ať je to pěstování čehokoliv, je těžké. To i tehdy, pokud má dostupnou literaturu, z níž můžé čerpat. K nezaplacení jsou však rady, ale především diskuse s lidmi, kteří již obdobné činnosti provozují. Častým impulsem k začátkům jsou články v tisku, výstavy nebo akce které pořádají zájmové skupiny. Sama návštěva takovéto výstavy bývá posledním spouštěcím impulsem.
V Čechách začaly větší citrusářské aktivity v sedmdesátých letech, kdy vznikaly specializované organizace citrusářů s dominantním postavením Prahy, Brna, kde využívali pomoci vysokoškolských odborníků – profesorů Františka Pospíšila a Pavla Valíčka. Činnost brněnských citrusářů zajišťoval Jiří Šamala, původně rozhlasový publicista, který celému hnutí pomohl jako autor knižně vydaných „Pěstitelských rádců“ – 1986 Citrusy, 1988 Subtropy. Významnou činností bylo i vydávání časopisu Citrusář, kde vznikal prostor pro další seznamování se s činností mimo tato centra. Významným činem této doby byl „Katalog subtropických rostlin“ z pera pana Františka Bárty.
Citrusáři pěstují své rostliny v bytech, v nádobách je přenášejí na balkony, lodžie, do zahrad. Zkoušejí jejich přezimování na schodištích, chodbách, v průjezdech domku nebo mírně temperovaných skleníčcích. Mnozí budují skleníky pro trvalé pěstování ve „volné půdě“. Osvědčily se skleníky vykopané do hloubky (na způsob tranšejí) se skleněnou střechou lehce vyvýšenou nad terénem (Ing. Dobeš v Drysicích). Stavějí se i tzv. solární skleníky – se stěnou k jihu, která má sklon až 73 stupňů – kde se využívají maximálně sluneční paprsky od října do března, kdy slunce je příliš nízko a alespoň v části dne kolmým dopadem paprsků skleník vyhřívají. Umístění rostlin v takovýchto skleníčcích má výhodu v brzkém nakvetení rostlin – (únor – březen), které zajišťuje možnost dozrání plodů do vánoc. Pěstitelé získávají postupně zkušenosti, které jsou závislé i na tom, v jaké nadmořské výšce a s jakým sklonem terénu, vzhledem k světovým stranám, citrusy pěstuje. Naše zkušenosti jsou z nadmořské výšky 250 m n. m., s temperovaným skleníkem v zimním období (listopad, březen s průměrem kolem 7 0C. V létě jsou rostliny v nádobách na terasách zahrady, chráněné od severu převýšeným terénem, otevřené se sklonem 10 – 15 0 k jihu. Rostliny podle odhadu vývoje počasí vynášíme ze skleníku nejdříve po 20. dubnu, citlivější na mráz (citróny) někdy až po „zmrzlých mužích“. Do skleníku je vracíme opětovně podle poklesu teplot od druhé poloviny října do prvních listopadových dnů. Tento způsob si můžeme dovolit proto, že poloha skleníku i zahrady je taková, že nás nepřekvapují ranní přímrazky v dubnu – květnu, nebo v září – říjnu jako některé pěstitele ve vyšších, nebo „kotlinových“ polohách.
Vlastní pěstitelské začátky jsou vesměs spojeny s prvními vyklíčenými semeny (citrónů, pomerančů). Další etapa je spojena se získáváním roubů, pokusy, vesměs úspěšnými, o přeroubování vlastních semenáčů. Výběr roubů byl v 80. letech i u špičkových pěstitelů malý. Značné zlepšení výběru znamenaly dovozy s tehdejší Jugoslávie (Opuzen na řece Neretvě), po otevření hranic po roce 1990 ze středomoří. Sami jsme si dováželi rouby z pěstitelských zařízeni, které množily citrusové stromky pro komerční využití (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko). Rozšířili jsme si současně i sortiment podnoží o Poncirus trifoliata (v Jugoslávii zkoušeli podnože pro využití ve vápenných půdách, což jsme však my s ohledem na naše půdní podmínky nepotřebovali), hlavně však o podnože zapěstované ze semen bigarádií (na něž zapěstovávají citrusy na Peloponézském a Pyrenejském poloostrově).
Zaměřili jsme se na odrůdy převážně samosprašné, rannější, s krátkou vegetační dobou.
Byly to – z citroníků: ’Villafranca’, ’Lunario’, ’Lisbon’, ’Eureka’, ’Meyer improoved’
– z pomerančů: ’Hamlin’, ’Washington’, ’Navelina’, ’Valencia’, ’Vendi’, ’Tarocco’.
Z dostupné řady mandarinek se nám osvědčily hlavně odrůdy původem japonské pro jejich ranost, samosprašnost a bezsemennost.
’Chahara’, ’Miyagawa’, ’Wakayama‘, ’Miho’, ’Kawano’, ’Matsuyama’, ’Aoshima’
– s grapefruitů: ’Redblush’, ’Duncan’ (mají velký vzrůst, dlouhou vegetační dobu – proto je již nepěstujeme). Též jsme vyřadili cedrát.
Z okrasných se nám z řady bigarádií osvědčil Citrus myrtifolia (odlišující se drobným listem a obrovskou násadou vonných květů, s následným množstvím menších nevyužitelných plodů).
Z rodu Poncirus jsme vysadili na trvalé vnější stanoviště pětileté jedince Poncirus trifoliata, kteří zatím úspěšně přížívají třetí zimu.
Z rodu Fortunella pěstujeme – F. japonica, F. margarita, které jsou zajímavé nejen svým exteriérem, ale i možnosti konzumovat plody s perikarpem (oplodí, kůra).
Požadavky na pěstování mají citrusy přibližně stejné:
Půda
* pH v oblasti kyselé
* dostatečné propustná pro vodu (pařeništní zemina, lesní hrabanka listnatá i jehličnatá, rašelina, substrát pro citrusy – vše vždy s příměsí 1/3 říčního písku), k odlehčení, provzdušnění půdy je vhodný agroperlit, sopečný tuf.
* dostatek výživy v půdě – nejlépe vyzrálá sluncem přesušená statková hnojiva.
Světlo
* jde svým charakterem o rostliny výrazně světlomilné
* v našich podmínkách je dostatek světla pouze v jarních a letních měsících pokud jde o počet hodin světla, občas však chybí dny plného slunce
* k optimálnímu vývoji potřebuje plod více než 2200 hodin
* deficit světelné bilance by bylo možné vylepšit umělým osvětlením, nejlépe zářivkami se spektrem blízkým slunečním paprskům.
Teplo
* optimální teplota pro růst je v rozmezí 22 – 30 0C
* vegetace ustává při dlouhodobějším poklesu pod 13 0C
* v období krátkého dne, s nedostatkem světla (i slunečního svitu – listopad až leden, je vhodné v našich podmínkách umožnit „vegetační klid“ v rozpětí 4 – 8 0C.
* odolnost vůči krátkodobému mrazu u rostlin s vyzrálým dřevem je v řádu několika hodin (opakovaně i po několik dnů), více u mandarinek, pomerančů, méně u citronů. Záleží i na podnoži – nejodolnější je Poncirus trifoliata.
Zálivka
* rostliny obecně nesnášejí přemokření – opět i podle použité podnože (dáno kořenovým systémem), nejméně citron + pomeranč, odolnější rostliny vždy na bigarádii, trifoliátě
* krátkodobý, byť opakovaný přísušek tolik nevadí (mimo období plodů)
* voda by měla být bez chemických příměsí, neměla by být chladnější než teplota půdy
* při přemístění rostlin na podzim z vnějšího stanoviště do uzavřených prostor k přezimování je nutno zalít rostliny jednorázově vodou teplou až 40 0C, aby při přechodu do teplejšího prostředí nedošlo k nadměrnému opadu listů
* v prostředí se sušším vzduchem (hlavně byt) je nutné ze stejného důvodu takřka denní „mlžení“ na list“
Výživa
* do půdy zapracovat alespoň 1 x ročně (respektive při přesazování) statková hnojiva
* za dobu vegetace použít alespoň 4 x rozpustná hnojiva v zálivce
* před násadou květů dodat tekutá hnojiva s obsahem N, P, K, Mg a dalších stopových prvků
Při takovémto ošetření nejsme zaskočeni nedostatkem živin.
Ochrana rostlin
* nižší při výběru rostlin z nenapadeného prostředí
* snažit se nepřenést škůdce z jiných kultivarů v okolí citrusů
* nejčastěji dojde k napadení sviluškou, mšicemi, puklicem, molicí. Při malém počtu rostlin vystačíme a jsme schopni škůdce mechanicky odstranit, při větším počtu rostlin, nebo rozsáhlejším zamoření musíme použít biologických nebo chemických prostředků na ochranu rostlin.
Řez (tvarování)
* po 2., 3. roce od roubování je nutno rostlinu ošetřit způsobem známým z našich ovocných dřevin. Je jedno, provedeme-li řez v období vegetačního klidu, nebo růstu.
 nejhůře tvarovatelný je citron, dobrý výsledek při větším zásahu docílíme u pomerančů, nejlépe tvarovatelná je mandarinka (i vzhledem k tomu, že má nejmenší nárůst).

Všechny naše obecné zkušenosti z předchozího sdělení by bylo možné podstatně rozšířit, zvláště se zřetelem jednak k druhům pěstovaných odrůd, jednak ke způsobu pěstování v letních měsících, s rozdíly při zimním umístění, zajištění rostlin.
Každý citrusář, tak jako my, má nejdříve radost z vypěstované rostliny, jejího květu, na konci i plodů. Časem jsme odrůdy citrusů vybírali, podle chuťových vlastností plodů, i když víme, že v současné době, při dostupnosti těchto plodů na t, jsou naše chutnější, čerstvější, bez chemického ošetření dozrálé, ale zato nejdražší. Každý koníček vždy chce své náklady.

Komentáře ke článku 2

  • douskova milada

    Dobrý den
    jsem úplný začátečník.Koupila jsem si od citrusařů přes int.shop mandarinku.Mám ji 5 let,přesadila jsem ji do větší nádoby.Má již 170 co a nic.Někdo mě poradil prosvětlit.Tak jsem prosvětlila.Roste jak blázen,nové přírustky a nic. codělám prosím špatně?děkuji douskova

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *