Citronečník trojlistý

Je málo dřevin, o nichž se dá říci, že jsou zároveň esteticky působivé a tudíž vhodné pro sadovnické použití a současně jsou důležitou ovocnářskou (podnožovou) dřevinou. Právě k nim patří citronečník trojlistý – Poncirus trifoliata (L.) Raf. (syn. Citrus trifoliata L.).

Citronečník pochází ze severní a střední Číny a Koreje, ale běžně se vyskytuje i v Japonsku. Do Evropy byl poprvé introdukován v roce 1850 (Tender, A. : Manual of cultivated Trees and Shrubs, New York 1949).
Rod Poncirus je monotypický, tzn. že má jen tento jediný druh. Ve východní Asii, kde se pěstuje už tisíce let, vznikla však celá řada okrasných forem lišících se velikostí květů, plodů i listů (včetně panašovaných). Existuje dokonce i beztrnná forma. V našich podmínkách však venku přezimuje jen základní druh.

Atraktivní keř
Na vhodném stanovišti je citronečník naprosto mrazuvzdorný, snáší bez poškození poklesy teplot pod -20°C a i když na exponovaném stanovišti zmrzne, rychle a snadno regeneruje. Je to hustý keř, jen výjimečně v mimořádně příznivých podmínkách nízký stromek. Ve středních Čechách dorůstá výšky maximálně dvou metrů, v botanické zahradě v Bratislavě kolem tří metrů a slovenské Arboretum Mlyňany (poblíž Nitry) vlastní téměř čtyřmetrový exemplář. Směrem na jih už citronečník dorůstá výšky 5 – 7 m.
V každém ročním období působí Poncirus velmi atraktivně. Tento opadavý keř je charakteristický hustou spletí trnitých větévek, má kůru zelené barvy, a to jak na nejmladších výhonech, tak téměř i na starém dřevě. Nápadné trny o délce 3 – 7 cm vyrůstají za každým pupenem.
Listy citronečníku jsou složené, trojčetné. Dorůstají délky sedmi až osmi centimetrů (prostřední list je nejdelší) a jsou 5 – 6 cm široké. Jsou vejčitého až elipsovitého tvaru, tmavozelené a lesklé. Kulovitá poupata v úžlabí větévek nebo trnů jsou znatelná už na podzim. Starší exempláře každoročně v dubnu až květnu (ještě před olistěním) bohatě kvetou bílými, vonnými, jakoby voskovými květy o průměru 3 – 5 cm. V tomto období jsou keře pod záplavou květů celé bílé.
Kulaté plody, nazlátlé citrónky o průměru tři až pět centimetrů, dozrávají v září až říjnu a v té době jsou intenzivně zbarvené a voní. V listopadu plody opadávají, ale jsou i na zemi ještě dlouho viditelné. Pro svou vysokou trpkost až hořkost nejsou bohužel poživatelné. Dužina obsahuje zpravidla 20 až 40 semen, která se podobají semenům citronu a jsou velká až jeden centimetr.

Mrazuvzdorná podnož pro citrusy
Mladé rostlinky vysazujeme na stanoviště zásadně na jaře (aby stačily do podzimu dobře zakořenit) a vždy se zemním balem. Stanoviště by mělo být co nejteplejší, slunné a chráněné. Přesto je zimní ochrana, zvláště mladších rostlin, velmi prospěšná. Kořeny stačí zakrýt slabší vrstvou listí a nadzemní část chvojím nebo rákosovou rohoží. Půdu citronečník vyžaduje lehčí, humózní, slabě kyselou (s přídavkem rašeliny), protože je citlivější na vyšší obsah vápníku a různých solí, hlavně chloridů. I když snáší celkem obstojně sucho (zvláště starší rostliny), přesto je vhodnější půda vlhká, nikoliv přemokřená.
Citronečník trojlistý se dost odlišuje od ostatních zástupců rodu Citrus a je proto taxonomicky zařazen do samostatného rodu Poncirus. Přesto je vývojově velmi blízký, a proto je možné na něj téměř všechny citrusové dřeviny roubovat. Používá se jako středně až zakrsle rostoucí mrazuvzdorná podnož pro všechny druhy citrusů do okrajových oblastí pěstování tohoto ovoce. Výborné výsledky, hlavně co se týče velikosti plodů, cukernatosti a vůně jsou např. v jižním Rusku, na Krymu, na severu bývalé Jugoslávie, ve střední až severní Itálii apod. Ze stejného důvodu roubují citrusy na citronečník také v Alžírsku, i když tam by to teplotně ani nebylo třeba. Zajímavostí je, že citrusy jako stálezelené dřeviny velmi dobře a dlouhodobě srůstají s opadavou podnoží.
Cintronečník byl v mnoha experimentech rovněž použit ke křížení s některými druhy citrusů (s citronem, mandarinkou a pomerančem) a zvýšil podstatně odolnost kříženců vůči nízkým teplotám.
Rozmnožuje se nejlépe výsevem semen, která po dozrání plodů vyjmeme z dužniny. Výsev je možné provádět ihned nebo (po stratifikaci) v březnu až dubnu do substrátu s příměsí písku a rašeliny. Výsev zaléváme opatrně, neměl by být přemokřený. Na trvalé stanoviště vysazujeme nejméně tříleté semenáčky. Citronečník je možné množit i vegetativně (letními řízky), ale řízkovance mívají většinou slaběji vyvinutý kořenový systém.
Použití této atraktivní dřeviny v našich podmínkách je dáno především jejími vyššími nároky na roční sumu teplot. Z tohoto důvodu je vhodná k výsadbě především v parcích a zahradách mikroklimaticky vhodných v oblastech nebo polohách, ve kterých dobře dozrávají teplomilné dřeviny jako např. réva vinná, broskvoně nebo meruňky. Dobře roste v závětří tisů, tují, bobkovišní nebo cesmín, jež tvoří současně esteticky vhodné pozadí.

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *