Čínská hořčice jako zelenina

Čínská hořčice (Brassica juncea) je zeleninou pocházející z Asie. Její využití je univerzální, je pěstována na výrobu oleje ze semen, pro listy, kořeny, stonky nebo i květy. Listová forma hořčice má již tisíciletou tradici v Asii. Některé kultivary se rozšířily do Indie, Číny, Barmy, Japonska nebo USA.

Jde o jednoletou, dlouhodenní bylinu s rozvětvenou, dlouhou a vzpřímenou lodyhou dosahující výšky až jednoho metru. Listy, které mohou mít tvar celokrajný až hluboce vykrajovaný, hladký nebo zkadeřený, jsou vybarveny světle zeleně až purpurově červeně. Jejich řapíky jsou často zdužnatělé. Hroznovité květenství se skládá ze žlutých květů.
Agrotechnika
Výsev u nás je možný od března do poloviny dubna nebo také začátkem září. Vzdálenost rostlin při pěstování by měla být asi 0,4 x 0,2 m. Nakrývání netkanou textilií omezí problémy s dřepčíky. Zabarvení listů se vyvíjí lépe v chladnějším období. Sklizeň probíhá jednorázově nebo probírkou. Odřezávají se celé listové růžice nebo jen jednotlivé listy, a to již za 1 – 2 měsíce od výsevu. Důležité je jejich rychlé zchlazení na teplotu okolo 0 °C.
Složení a využití v praxi
Hořčice je bohatá na bílkoviny, vlákninu i sacharidy. Z minerálních látek obsahuje vyšší podíl vápníku, draslíku, fosforu. Je cenným zdrojem vitaminu C a také beta-karotenu.
Známá hořčičná semena obsahují glukosinolát sinigrin, jehož štěpením vzniká allylisothiokyanát (hořčičná silice). Ovšem obdobně je zastoupena silice i v celé rostlině, čehož se využívá v kulinářském uplatnění listů. Mladé listy nebo naklíčená hořčice se používá do míchaných zeleninových salátů. Starší listy se mohou používat čerstvé, konzervované nebo zmrazené. Pro přípravu koření lze listy sušit a následně podrtit.
Metodika experimentu
V pokusech na Zahradnické fakultě v Lednici byla čínská hořčice pěstována ve skleníkovém prostředí. Část (13 položek) ze získaného sortimentu zahraničních odrůd byla ověřována v našich podmínkách, současně byly hodnoceny morfologické a výnosové parametry a také vybrané obsahové složky v listech.
Čínská hořčice byla pěstována hydroponicky v čedičové plsti v náplavovém systému s dodávkou živného roztoku. Ten byl připravován ze dvou koncentrátů hnojiv a kyseliny dusičné pro úpravu pH. Živný roztok vykazoval průměrné pH 5,8 a EC 2,5 mS/cm2. Na pěstebních stolech byly rostliny rozmístěny ve vzdálenostech odpovídajících jejich velikosti.
Výsev byl proveden 3. května a 30. srpna 2004. Rostliny byly předpěstovány při teplotě 18 – 22 °C a vysazeny na pěstební stoly ve sponu 250 x 250 mm. Sklizeň proběhla vždy dopoledne, v jarní kultuře 12. července a na podzim 30. listopadu 2004. Rostliny byly po sklizni ihned zpracovány k analýzám. Morfologické vlastnosti byly sledovány vždy u 10 rostlin od každé odrůdy.
Obsah vitaminu C byl stanoven metodou RP-HPLC, celkové karotenoidy a chlorofyl spektrofotometricky (Holm, 1954), minerální látky kapilární izotachoforézou. Stanovení celkové sušiny bylo provedeno v sušárně Sterimat při 105 °C. Obsah nitrátů byl určen iontově selektivními elektrodami.
Výsledky
Délka jarní kultury byla 71 dnů. Odrůdy ´Bau Sin´, ´Suehlihung NO.2´ a ´Cai-Cai-Tai´ vykvetly díky vyšší citlivosti k dlouhému dni a teplotě. Podzimní kultura trvala 92 dnů a v tomto období žádná odrůda nevykvetla.
Morfologické parametry
Hmotnost jedné rostliny byla v jarní kultuře průměrně 177 g. Odrůdy se průkazně od sebe odlišovaly, přičemž nejvyšší hmotnosti dosáhla odrůda ‘King Mustard‘ (305 g) a nejnižší odrůda ‘Cai-Cai-Tai’ (70 g). V podzimní kultuře byl dosažen průměr pouze 66 g, i zde s odrůdovou odlišností. Položka ‘Suehlihung NO.2‘ dosáhla nejvyšší hmotnosti (91 g), naopak je zajímavé, že ‘King Mustard’ jen 47 g. Graf 1 ukazuje souhrn za oba termíny. Byl zjištěn signifikantní rozdíl mezi oběma termíny pěstování.
Dále byla sledována hmotnost listů po konzumní úpravě, přičemž v jarní kultuře dosáhla průměrně 99 g na 1 rostlinu, v podzimní kultuře pak 61 g na jednu rostlinu.
Výška rostlin se také průkazně mezi odrůdami lišila, zatímco na jaře dosáhla 946 mm, na podzim pouze 400 mm. Délka listů, která byla hodnocena v obou termínech, ukázala průměrnou hodnotu v jarní kultuře 389 mm. Přitom rozsah byl od 155 mm (‘Cai-Cai-Tai’) po 545 mm (‘King Mustard‘). Na podzim byl dosažen průměr 337 mm. Nejdelší listy vytvořila odrůda ‘Grey Leaf Root Mustard‘ (443 mm), nejkratší naopak ‘Bau Sin’ (267 mm). Vedle toho byly sledovány i další morfologické charakteristiky listů.
Počet listů na rostlinu dosahoval v jarní kultuře průměrně 19 kusů. Nejvíce listů vytvořila odrůda ‘Cai-Cai-Tai‘ (57 kusů), nejméně pak odrůda ‘Osaka Purple’ (šest kusů). Průměrný počet listů v podzimní kultuře byl osm kusů na jednu rostlinu. Opět byl nalezen průkazný vliv odrůdy na jejich počet. Největšího dosáhla odrůda ‘Suehlihung NO.2‘ (13 kusů) a nejnižšího odrůda ‘King Mustard’ (čtyři kusy), souhrn udává Graf 2. V jarní kultuře byl průměrný počet listů průkazně vyšší (15 kusů) než v podzimní (8 kusů).
Obsahové látky
Vitamin C byl průměrně v jarní kultuře zastoupen 612 mg/kg, v podzimní kultuře pak 498 mg/kg. Odrůda průkazně ovlivnila jeho obsah. Nejvíce dosáhla na jaře odrůda ‘Osaka Purple Leaf‘ (815 mg/kg), nejméně ‘Cai-Cai-Tai’ (472 mg/kg). Na podzim byla nejbohatší odrůda ‘Osaka Purple Leaf‘ (661 mg/kg), naopak nejnižší hladinu vykázala odrůda ‘Suehlihung NO.2’ (118 mg/kg), souhrnně viz Graf 3.
Zastoupení karotenoidů v jarní a podzimní kultuře bylo 611 mg/kg. Nebyl zjištěn vliv odrůdy. Obsah chlorofylu a byl průměrně 2729 mg/kg, chlorofylu b pak 974 mg/kg. Více než dvojnásobek byl doložen na podzim.
Průměrný obsah draslíku byl za obě kultury 3902 mg/kg. Podíl vápníku byl 2269 mg/kg. Statisticky byl zjištěn vliv termínu pěstování, v jarní kultuře byl průměrný obsah Ca 3135 mg/kg a v podzimní pouze 1374 mg/kg. Průměrný obsah hořčíku byl 184 mg/kg. Sodík byl zastoupen 324 mg/kg. Jarní kultura dosáhla téměř dvojnásobného obsahu oproti podzimnímu pěstování. Statisticky byl potvrzen vliv odrůdy na obsah minerálií s výjimkou hořčíku.
Průměrný obsah celkové sušiny byl 7 %. Dusičnany byly obsaženy v jarní a podzimní kultuře podobně – 1433 a 1387 mg/kg. Zde se odrůda jako faktor také projevila.
Závěr
Čínská hořčice je u nás známa pro svá semena, která se používají na výrobu kremžských hořčic. Její pěstování jako zeleniny není u nás běžné. Na základě pokusů však bylo zjištěno, že nic jejímu rozšíření nebrání. Dále budou probíhat testy ve venkovních podmínkách. S ohledem na krátkou vegetační dobu by tato zelenina jistě mohla zpestřit dosavadní sortiment pěstovaných druhů u nás a současně zlepšit spotřebu zeleniny, jenž má v posledních letech negativní tendenci.

Poděkování
Výsledky byly získány řešením diplomové práce Ing. Petry Polákové, práce byla podpořena Výzkumným záměrem MSM 435100002.

Komentáře ke článku 1

  • Evžen Dvořák

    Dobrý den,
    už 5. rokem ji mám ve studeném skleníku, vůbec o ni není třeba pečovat, jen od jara do zimy sklízet,. Množí se samovýsevem. Zdraví E. Dvořák

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *