Chráněný a ohrožený hmyz ovocných sadů

Ovocné dřeviny slouží již odpradávna jako zdroj obživy člověka, ale zároveň také mohou živit mnohé druhy hmyzu. Ovocný sad je pro člověka často oázou a oku lahodícím krajinným prvkem v zemědělské krajině, stejně tak může působit i na mnohé druhy hmyzu, které zde hledají útočiště a nebo dokonce potravu.

Jak již bylo v jednom z minulých příspěvků uvedeno, tak většina druhů ovocných dřevin nepatří mezi původní dřeviny našeho kontinentu. Jejich pěstování je však v Evropě dokladováno již Theofrastem roku 287 př. n. l. Na sever od Alp je sice dokladováno až po příchodu Římanů, přesto je vidět, že ovocné dřeviny jsou v Evropě i u nás již velmi zdomácnělé. Často se tak stává, že naše původní druhy jabloní a hrušní je v přírodě velmi obtížné najít, daleko více je kříženců právě s tzv. kulturními druhy.
Nektar z květů ovocných dřevin slouží jako potrava pro mnoho druhů hmyzu. Saje na nich řada druhů motýlů, živí se jím i četní zástupci blanokřídlých opylovačů jako jsou včely a v neposlední řadě i mnoho brouků. I na zdánlivě nevábném opadaném ovoci lze pozorovat četné zástupce dvoukřídlých – lidově much, denních a nočních motýlů a také brouků. Také na kořenech se živí larvy různých druhů hmyzu a to často aniž by dřevině škodily. V odumírajících a odumřelých větvích především peckovin lze nalézt například překrásně vybarvené brouky krasce a tesaříky.
Na kmenech se sluní a vyhřívá spousta druhů líhnoucích se motýlů, přímo na borce či v jejich záhybech lze nalézt jejich kukly, po borce pobíhají mravenci a draví střevlíci. Pod odchlíplou borkou dřevin se skrývají predátoři podkorního hmyzu a stejně tak i v chodbách ambróziových kůrovců. Mohou to být jak predátoři, tak i druhy přiživující se na kůrovci pečlivě pěstovaném podhoubí. Ve starých stromech se mohou vytvořit dutiny, a to buď přirozeně nebo působením hub, hmyzu nebo ptactva, a v nich mohou žít vzácní brouci. Ovocné dřeviny samozřejmě slouží i jako takzvané živné rostliny pro mnoho druhů hmyzu, kteří bývají sice někdy nazýváni škůdci, ale u řady z nich je jejich přítomnost v sadech spíše raritou či zpestřením.
Velmi zajímavou složkou ovocných sadů jsou květnaté louky. Pokud jsou šetrně koseny, mohou hostit ještě bohatší společenstva hmyzu než dřeviny samotné. Šetrným kosením se rozumí takové, kdy sad není pokosen nikdy celý, vždy zůstává mozaika pokosené a nepokosené louky, jako tomu bylo za našich předků. Je poměrně logické, že starý vysokokmenný sad, který bývá dvakrát do roka kosen nebo spásán, bude druhově bohatší než intenzivně pěstovaný sad. Ale i ten, pokud je šetrně ošetřován a slouží například k bioprodukci, může hostit některé vzácné zástupce hmyzu.
Aby byl tento příspěvek úplný, je třeba uvést informaci, jak se chovat v situaci, když se v sadu prokazatelně vyskytují chráněné druhy hmyzu – aby sadař neměl zbytečné problémy se zákonem. Legislativa hovoří tak, že pokud může dojít k zásahu do vývoje chráněných druhů, je třeba mít tzv. výjimku. Tu za současné úpravy zákona v případě ohrožených druhů uděluje místně příslušný krajský úřad a v případě silně a kriticky ohrožených druhů je to místně příslušná správa chráněné krajinné oblasti.

Příklady druhů hmyzu, které se mohou vyskytovat v ovocných sadech a statut jejich ochrany dle vyhlášky MŽP 395/1992 Sb. (vyhláška) – páchník hnědý Osmoderma eremita,
zdobenec proměnlivý Gnorimus variabilis, zdobenec zelenavý Gnorimus nobilis, Roháč obecný Lucanus cervus, nosorožík kapucínek Oryctes nasicornis, zlatohlávek Oxythyrea funesta, Kovařík rezavý Elater ferrugineus, krasec temný Capnodis tenebrionis, krasec hnědý Perotis lugubris, krasec třešňový Anthaxia candens, krasec Anthaxia fulgurans, tesařík broskvoňový Purpuricenus kaehleri, lesák rumělkový Cucujus cinnaberinus, střevlík zlatitý Carabus auratus, střevlík Carabus arcensis, krajník CCalosoma auropunctatum , tesařík obrovský Cerambyx cerdo, otakárek fenyklový Papilio machaon, otakárek ovocný Iphiclides podalirius, martináč hrušňový Saturnia pyri, bělásek ovocný Aporia crataegi

Protože se ve většině případů jedná o druhy dobře pohyblivé, přichází v úvahu jejich ohrožení spíše v případech, kdy je ovocný sad posledním útočištěm v krajině. Přítomnost chráněných a ohrožených druhů hmyzu by tedy měla být sadařem vnímána spíše jako zpestření či důkaz šetrného hospodaření, než něco čemu je třeba se přizpůsobovat nebo dokonce potají likvidovat. Stejně tak by k tomu měla přistupovat i ochrana přírody.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *