Choroby a škůdci fíkusu

Z téměř 2000 druhů stromů, keřů, lián i epifytů rodu Ficus L. (Moraceae) se pro zahradnické účely většinou využívá jen několik druhů. Nejčastěji jde o kultivary F. benjamina, F. binendijkii, F. carica, F. deltoidea, F. elastica, F. lyrata, F. pumila, F. sagittata aj. s velmi rozmanitým zbarvením, tvarem i velikostí listů. V posledních letech se na trhu často objevují také bonsaje kultivarů F. microcarpa pocházející z východní Asie. S dovozem exotických druhů rostlin souvisí i zavlečení nových patogenů a škůdců.

Například opadávání listů či uhynutí celé rostliny však nemusí být způsobeno pouze živými organismy. Často k němu dochází v důsledku nesprávných podmínek pěstování či špatné výživy rostlin. V takovém případě hovoříme o poškozeních a poruchách.

Poškození fíkusu
Podobně jako u většiny pokojových rostlin je nejčastější příčinou poškození nedodržení základních požadavků daného druhu či kultivaru na pěstování. Nadměrná vlhkost, případně dlouhodobě zamokřený substrát, vede u většiny rostlin ke žloutnutí a vadnutí jednotlivých listů (později k uhynutí celé rostliny), u některých druhů k tvorbě malých (1 až 3 mm) rezavě hnědých skvrn nebo okrajových nekróz (např. u F. lyrata). Nadměrná vzdušná vlhkost se projevuje na rubové straně listů zvětšenými zkorkovatělými pokožkovými buňkami (korkovitost). Poškození je sice nevratné, avšak nevede k uhynutí rostlin. Nadměrná vlhkost se na řízcích (F. elastica aj.) se projevuje jejich vadnutím a následně opadem listů. U aktivně rostoucích stromkových fíkusů se mohou následkem vlhkostního stresu ohýbat větve. Po pominutí stresu se růst výhonů sice částečně obnoví, avšak zůstávají na nich nevzhledné ohyby a zákruty. Další poškození, tzv. sluneční spálu, mohou způsobit sluneční paprsky dopadající přímo na listy (především koncem zimy a během léta). Fíkusy jsou citlivé i na nízké teploty a nachlazení se projeví opadem listů či uhynutím celé rostliny. F. benjamina citlivě reaguje i na změnu stanoviště, průvan i nedostatek světla silným opadem listů. Nadměrná intenzita světla během závěrečné fáze pěstování se projeví na listech středně až světle zeleným zbarvením, zvlněným okrajem listů a stranami listové čepele zdviženými nahoru. Ztuhlé postranní výhony svírají ostrý úhel. Takové rostliny se obvykle špatně aklimatizují a obvykle po přemístění do interiéru silně opadávají.

Poruchy fíkusu
U řízků F. elastica je někdy pozorován nedostatek draslíku, který se projevuje na spodních listech okrajovými chlorózami a nekrózami. Vhodným zdrojem draslíku jsou chlorid draselný a dusičnan draselný. Nedostatek hořčíku se projevuje nejprve na bazálních listech, především u F. nitida, chlorotickým zbarvením okraje ve vrcholové části listu. Poruchu lze odstranit listovou či půdní aplikací síranu hořečnatého. Mezižilkovou chlorózou terminálních listů F. nitida se projevuje nedostatek manganu (síran manganatý). Celkový nedostatek základních živin se projevuje výrazným zpomalením růstu a obvykle světle zeleným zbarvením listů, přičemž nejsilněji se projevuje u nejstarších listů. Podezření na poruchu výživy lze potvrdit analýzou pletiv listů. Rostlinám škodí i vysoká koncentrace půdního roztoku. V počátečním stadiu jsou listy tmavě zelené, nové dorůstající listy naopak chlorotické, zvadlé a špičky kořenů svraštělé, případně odumírají. Na přehnojení reagují rostliny nadměrným opadem listů, v krajním případě uhynutím. V substrátu s nadměrným obsahem solí v zóně kořenů zůstávají rostliny zakrnělé, v závažných případech dochází k opadu listů, který postupuje od nejstarších k nejmladším listům. Pokud nejsou podmínky upraveny, uhyne celá rostlina. Zasolení substrátu lze upravit vyluhováním.

Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 4/2010.

Text a foto doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *