Chemické a morfologické charakteristiky odrůd reveně

Reveň (Rheum spp.) je typická minoritní zelenina adaptovaná na chladnější počasí. Je u ní ceněna velmi raná sklizeň a specifická chuť šťavnatých listových řapíků. Populární je zejména u drobných pěstitelů v zahrádkách. Reveň je též hodnocena z hlediska možnosti ekologického pěstování, ale i z ekonomických hledisek.

Proto se reveň používá jako laciný doplněk do různých marmelád, džemů a sirupů. Ve Skandinávii se reveň pěstuje pro průmyslové zpracování asi na 60 hektarech a její plochy mírně rostou. V USA a Kanadě se však pěstuje asi na 400 hektarech. Výnosový potenciál řapíků reveně je 40 až 70 tun, i když stávající průměrné výnosy jsou jen okolo 20 tun z hektaru, neboť se sklízí pouze jednou nebo dvakrát a to jen v průběhu jara a časného léta. Hlavním problémem, který omezuje pěstování reveně, je obsah oxalátů (šťavelanů) v řapících. V akumulaci těchto antinutričních látek významnou roli má stáří řapíků, stáří rostlin, ale zejména genetické dispozice – vliv jednotlivých genotypů. Při podrobném hodnocení 71 genotypů reveně bylo průměrné procento ve vodě rozpustných oxalátů 3,13 % a kolísalo v závislosti na genotypu od 1,56 do 6,03 %. K odrůdám s malým obsahem šťavelanů patří např. ´Behrens Rabarber´, ´Dancer´s Early Red´, ´Rosenhagen´ a ´Hobday´s Gigant´ a s vysokým obsahem pak ´Glaskin´s Perpetual´, ´Spangsbjerg nr. 19´, ´Spangsbjerg nr. 116´, ´A Côte Rouge´ a ´Vroege Engelse´. Průměrný obsah celkových oxalátů pak byl 5,88 % a kolísal od 3,21 ao 9,17 %. U všech těchto hodnot se jedná o obsah sušiny v sušině řapíků. Přitom v průměru všech genotypů obsahovaly řapíky 6,62 % sušiny a tato hodnota kolísala od 4,61 do 9,31 %.
Značné rozdíly byly zjištěny i v obsahu anthokyanů ve šťávě řapíků, který určují intenzitu vybarvení řapíků. Tato hodnota kolísala od 0 do 154 mg.kg-1 čerstvé hmoty. Zcela bez anthokyanů byla odrůda ´Hobday´s Gigant, kdežto odrůdy ´Seedling Piggot´, ´Vinrabarben Marshall´s Early Red´ a ´Spangsbjerg nr. III56´ anthokyanů obsahovaly velké množství. Ve sledované kolekci genotypů byly zjištěny i značné rozdíly u morfologických znaků, jako je počet květenství vytvořených na jednu rostlinu, délka a síla (šířka) řapíků, barva řapíků (v dužnině a na povrchu a to ještě na bázi, ve středu nebo na vrcholu řapíku), lámavost řapíků a v ranosti sklizně. Menší rozdíly byly zjištěny ve výši výnosů řapíků. Nebyly zjištěny žádné výraznější vztahy mezi chemickými a morfologickými hodnotami, pouze mezi obsahem anthokyanů a vybarvením řapíků, což je logické. Kromě toho byla zjištěna i negativní korelace mezi obsahem anthokyanů na jedné straně a sílou řapíků (červené řapíky jsou slabší) a velikostí listů (červeně řapíkaté genotypy mají menší listy) na straně druhé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *