České šlechtění bramboříku perského (Cyclamen persicum)

Tento brambořík pochází z východních oblastí kolem Středozemního moře, jižních řeckých ostrovů a severního Tunisu. Nejstarší vyobrazení nacházíme v anglickém Botanical-Magazin z r. 1788. Až do r. 1860 se na této květině objevují jen nepatrné změny. Její šlechtění bylo zahájené v Anglii, hlavně jakmile vznikla její forma gigantea se zvětšenými květy (r. 1870).

Zanedlouho pak získal šlechtitel Müller (Drážďany-Striessen) svou drobno ale mnohokvětou formu splendnes. Zkřížením obou těchto forem a vzájemným prokřížením již vzniklých odrůd byl založen sortiment dnešních bramboříků. Největší zásluhu na tomto dnešním výběru odrůd mají němečtí zahradníci-šlechtitelé. Jednalo se hlavně o rozšíření barevné stupnice i zlepšení stavby a velikosti květů. V posledním období nelze ovšem upřít ani anglickým, holandským, belgickým, dánským, rakouským i americkým šlechtitelům značný podíl na zdokonalování tohoto bramboříku. První lososově zbarvenou odrůdu ´Ruhm von Wandsbek´ uvedl do obchodu r. 1898 zahradník Stoldt (Wandsbek). Tyto odstíny náleží dodnes k nejoblíbenějším. Kolem r. 1900 přišli s prvními třepenitými odrůdami Richter a Meischke – oba z Drážďan. Dalším německým úspěchem bylo uvedení víceplátečných (většinou desetiplátečných) výpěstků firmou Fischer (Drážďany-Leuben) a zanedlouho pak rakouských víceplátečných a navíc vonných bramboříků firmy Pregetter ze štýrského Weizu. Řada šlechtitelů z květinářsky vyspělých zemí Evropy je dlouhá. Vznikly barevné odstíny od čistě bílých, přes lososové až po různě červené, od jemně růžových po temně červené, od světle až po výrazněji nafialovělé. Značné zdokonalení zaznamenaly výpěstky různě třepenité (např. typ „Rokoko“), vícebarevné (typ „Striata“), lemované (např. ´Safranin mit Silbersaum´), vonné, tzv. „vousaté“ s plátky podélně hřebenovitě pruhovanými apod. Zdokonalení prodělalo také olistění bramboříků, hlavně jeho kresba (tzv. „rexový“ nebo stříbřitě kreslený a pruhovaný list). Na tyto původní a základní směry šlechtění navazovala i práce českých zahradníků-šlechtitelů. Současné zdokonalování sortimentu je zaměřené především na rozšíření F1 hybridů, kterých dnes existuje mnoho „sérií“, dále na pastelové barvy, mini- a midibramboříky.
Dosud nejstarším záznamem o českém šlechtitelském úspěchu u Cyclamen persicum je noticka ve Wiener Illustrierte Garten-Zeitung, roč. XXII, sešit 2, str. 61 – 62 z roku 1897, ve které se uvádí, že u vídeňského obchodního zahradníka E. Středy (také někdy Streda psaný) lze shlédnout jeho Cyclamen persicum grandiflorum plenum, tj. „rasu“, jejíž semenáče zůstávají téměř konstantně plnokvětými. Již rok předtím (1896) cituje v témže časopise sešit 3, str. 103 – 107 G. von Beck závěry z tehdy zavedených odborných posezení („Sprechabende über das Gesamtgebiet der Horticultur“), ve kterých se konstatuje, mimo jiné i skutečnost, že anglické osivo bramboříků (ale i čínských primulek) velmi často neposkytuje očekávané semenáče a že je třeba uznat „vyšší stupeň domácích (rozuměj rakousko-uherských – poznámka KH) kultur“.
Mezi naše nejstarší šlechtitele Cyclamen persicum patří bystřický zahradník Fr. Chvatík. Zaujala jej představa vlastního vonného a víceplátečného výpěstku. Věděl o existenci takových odrůd v Německu a Rakousku. Navázal proto kontakty s příslušnými firmami, zejména se zahradnictvím Rejschek v Asparu a již výše zmíněném J. Pregetterem z Weizu ve Štýrsku. Získal od nich výchozí osivo, s tím pak pracoval šlechtitelsky dále. Časem nabízel dosti obsáhlý sortiment vlastních odrůd, např. pod jmény ´Anděl Míru´, ´Cukrová Panenka´, ´Černoch´, ´Ideál´, ´Královna Zimy´, ´Krásná Bystřičanka´, ´Měsíční Údolí´, ´Orchidea´ a ´Vonný Bělásek´. Pouze u odrůd ´Krásná Bystřičanka´ a ´Vonný Bělásek´ se zachovaly podrobnější popisy a u odrůd ´Ideál´ a ´Anděl Míru´ jen stručné ceníkové charakteristiky královehradecké semenářské firmy Viktorin z r. 1937. U všech ostatních nejsou známé, takže jejich originalitu nelze posoudit. ´Krásná Bystřičanka´ měla asi 10 květních plátků, které byly karmínové a celý květ červeně „okatý“. ´Vonný Bělásek´ měl rovněž asi 10 plátků a květ bílý s purpurově fialovým „očkem“. Oba bramboříky byly uvedeny na trh r. 1931 a Fr. Chvatík tehdy píše v Zahradnických listech č. 26, str. 202 : „… že Městská rada Bystřice pod Hostýnem ve svém sezení ze dne 17. dubna 1931 vyhověla mé žádosti a dala svůj souhlas k tomu, aby se můj výpěstek nového zdokonaleného bramboříku směl nazývati ´Krásná Bystřičanka´ …“. Fr. Chvatík věnoval pozornost i různým abnormalitám květním, které vyobrazil a popsal např. jako Cyclamen persicum narciziflora (s roztaženými plátky) nebo typ ve tvaru „vrtulí“ (plátky květní pokrouceně stočené) apod. Chtěl tyto „odchylky“ také ustálit, napěstovat a rozšiřovat. Tento přehnaný záměr se ale na štěstí neuskutečnil. Jsou to vesměs odchylky, včetně tzv. „deštníkovitých“, které je třeba naopak z kultur včas vyřazovat. V této souvislosti se musíme zmínit o skromném až neprůbojném šlechtiteli, zahradníkovi J. Venclovi z Letohradu. Podchycoval v l. 1930 – 31 také abnormálně vyvinuté květy, sprašoval jedince s víceméně petalizovanými prašníky a vyselektoval a dědičně ustálil kmen s růžovými květy a bílými „nárůstky“ na plátcích. Později získal populaci s fialovými květy a bílými „nárůstky“ a konečně také bílý květ s bílými „nárůstky“ a nafialovělým „očkem“. Všechny tyto výpěstky byly víceplátečné a jejich různě poloplné květy měřily asi 12 cm v průměru. Jednalo se o bramboříky s tzv. „vousatými květy“. Bohužel nebyly pojmenovány. Hojně se pěstovaly v širokém okolí a ve východních Čechách vůbec. Dnes jsou neznámé. J. Vencl, náležel spolu s J. Peikerem z Kostelce nad Orlicí a J. Tučkem seniorem z Předměřic nad Labem k průkopnické gardě českých zahradníků, kteří začali u nás pěstovat vlastní osivo bramboříků. Tak např. J. Tuček získal za svoje semenáče na Zahradnické výstavě v Praze r. 1910 zlatou medaili. Pěstoval je tehdy v barvě bílé, bílé s „okem“, růžové, lososově růžové, šeříkové, červené a ohnivě tmavočervené. Prodával je kus za 30 hal. až 1,20 Kč, obzvláště silné výstavní kusy po 1,50 – 2 Kč. Za první republiky pěstoval bramboříky z vlastního osiva také zahradník německého původu E. Queisser z Litoměřic. Ve svých ceníkách uvádí také vlastní výpěstky z nichž ´Barbatum Čistě Bílý´ se zřejmě podobal výše uvedeným selekcím J. Vencla. Jeho další brambořík pojmenovaný ´Lososově Růžový Červeně Pruhovaný´ se podle Queisserových údajů, velmi podobal odrůdě ´Harlekin´, ze které byl možná vyselektován. Třetí ´Safraninově Červený se Stříbrným Okrajem´ měl zřejmě původ z některé temněji červené odrůdy s bílým lemem.
Lze říci, že víceplátečné bramboříky doslova učarovaly mnohým našim zahradníkům. Od vídeňského E. Středy, přes bystřického Fr. Chvatíka a letohradského J. Vencla se snaha o vypěstování vlastní víceplátečné odrůdy dostala až k Fr. Černému do Jaroměře. V r. 1962 uvádí jeho Šlechtitelská stanice do prodeje dobře vzrůstný, velkokvětý brambořík s 8 – 11 plátky v květu, který je nesen silnou, asi 24 – 26 cm dlouhou stopkou. Do Listiny povolených odrůd byl zapsán pod jménem ´Světle Lososový´ a byl zařazen do skupiny „giganteum polypetalum“. Tato odrůda se stala prototypem pro vyšlechtění dalších kultivarů v různých barevných odstínech – vesměs určených hlavně k řezu. Následné odrůdy vycházely po letité šlechtitelské práci ze stanice až po 23 letech, r. 1985, pod jmény ´Amor´(jemně růžový s „očkem“ purpurově červeným), ´Apollón´ (čistě bílý) a ´Orfeus´ (červený s nevýrazným „očkem“). Prodává se také směs barev těchto tří odrůd. Všechny tyto výpěstky mají 6 – 12 plátků, jsou klasicky hladké s typicky bramboříkovou stavbou, příjemně voní. Svou pevnou, až 30 cm dlouhou stopkou a velkými květy se dobře hodí k řezu. Současní majitelé firmy, Jan a Josef Černí, ve šlechtitelské práci svých prarodičů a rodičů úspěšně pokračují. Do konce svého života jim pomáhala jejich matka Alena. V r. 1997 uvedli svůj dvoubarevný minibrambořík ´Helga´. Při jeho získání vycházelí z drážďanských minibramboříků ´Kleine Dresdnerin´. Květy jsou světle lososové s výrazně tmavším lososovým okrajem; násada květů je bohatá.
Dalším místem, které se neodmyslitelně zapsalo do našeho šlechtění bramboříků, byla Česká Skalice a šlechtitel-zahradník R. Adam senior. Již r. 1955 se rozepisuje o své snaze vypěstovat a ustálit typ perského bramboříku, který by snášel levnější, méně nákladné pěstování „na studeno“. Nakonec se ale jeho šlechtitelské úsilí zaměřilo na skupinu „třepenitých“ bramboříků. V r. 1962, tedy v témže roce co Fr. Černý přichází v Jaroměři se svým výchozím víceplátečným výpěstkem, zapisuje Státní odrůdová komise R. Adamovi do Listiny povolených odrůd jeho první, také výchozí třepenitý brambořík pod jménem ´Skalický Růžový´. Byl zařazen do skupiny „gigantea fimbriata“. O pět let později, r. 1967, zakládá již vlastní sérii skalických třepenitých bramboříků dalšími čtyřmi výpěstky : ´Fialový´, ´Karmínový´, ´Lilákový´ a ´Lososový´. Hned v dalším roce 1968 doplňuje ještě obchodní směs fialových, karmínových, světle růžových a lososových odstínů pod označením ´Rokoko-Směs-Třepenitých´ (analogie se zahraničními odrůdami typu „Rokoko“). Po své smrti, r. 1971, zanechává R. Adam senior ještě další rozpracovaný rostlinný materiál, který pak vydává Šlechtitelská stanice ještě v letech 1975 (´Růžové Odstíny s Červeným Okem´), 1976 (´Bílý s Purpurově Fialovým Okem´) a pak až r. 1981 (´Sytě Karmínově Růžový´ a ´Viktoria-Směs´ – představují zlepšený zahraniční „Victoria-typ“). Všechny uvedené českoskalické třepenité a jaroměřské víceplátečné výpěstky jsou v r. 1999 stále zapsané ve Státní odrůdové knize ČR. Ke kolekci českých třepenitých bramboříků se hned zpočátku přidružil r. 1968 bíle kvetoucí, třepenitý výpěstek ze Šlechtitelské stanice v Hranicích na Moravě, pojmenovaný ´Hranický Bílý´. Zřejmě se jednalo ještě o výpěstek „starého pana Kostky“ z Hranic.
Šlechtění bramboříků zaujalo naše zahradníky-šlechtitele hlavně dvěma směry: víceplátečností a třepenitostí květů. Historie českého šlechtění sahá téměř až k samým začátkům evropského šlechtění této hrnkové květiny. Mnohé výpěstky, vzniklé po 2. světové, válce prokazují svou kvalitu až do dneška. Bude ovšem záležet jak jejich udržovací šlechtění obstojí v nových společensko-hospodářských poměrech a jak zvládnou novou, mnohem větší zahraniční konkurenci. Současný trend dalšího šlechtění směřuje k F1 menší listy, rané kvetení, odolnost vůči chorobám a trvanlivost u spotřebitelů). Na tyto směry je třeba při naši případné další šlechtitelské činnosti navázat a prodloužit tak historii českých bramboříků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *