Brněnská růže 2002 z pohledu soutěžícího

Jak poznat ten správný nápad? Soutěžní propozice jsou přečteny a v hlavě začíná probíhat maratón myšlenek. Hned jasně vidím šaty, pak klobouk ale i odpovídající kytici. Jasně, mám to!

Jenže během dalších dnů se vyrojí mnoho dalších nápadů a ty se mi také líbí. Pomalu by se z nich dala udělat výstava! Dny se krátí a já musím objednat zboží. Který, sakra, který nápad? Chci všechny, ale koktejl z toho míchat nebudu! Musí to být čisté.
Jak poznat soutěžícího?
Na nádraží přebíhá po perónu, ač ověšen taškami, jednoznačně vede mezi hemžícími se důchodci. Do Brna se musí dostat včas. Ve vlaku vyřizuje telefonát s „nevěstou“ – která si právě u soutěžícího doma vyzvedla kytici.
Jak poznat porotu?
V brněnské škole se na chodbě potkávají samé známé tváře, zdraví se, usmívají se, povídají si, vyzvídají …
O pár metrů dále a o několik hodin později se Slávek Rabušic ujímá slova … „ vítám vás na půdě školy a zahajuji soutěž ..“ Ode dveří se blíží porotci, jasně, jsou to oni, desky s tabulkami si pevně tisknou na prsa. Soutěžící vytahují do boje. Vybírají z krabice prvky, ze kterých začínají tvořit konstrukce na kytice – dopředu nesmí být nic připraveno.
Jak poznat druhou disciplínu – klobouky?
Úplně jednoduše! V sále se objeví Ing. Marcela Sabelová a rozplývá se. A jak by ne! Je z kloboučnické rodiny, to za prvé a za druhé jí sluší jakýkoliv klobouk (fakt, i kdyby to byl kořenáč).
Jak navléct šaty na figurínu?
Měl jsem šaty od své známé, návrhářky, ale zároveň i krejčové Dáši. Na šatech jsme spolupracovali několik týdnů. Ušila je na míru figuríny a tak jsme použili několik chvatů a zip jsme dopnuli až nahoru. Dášo, dík! Už samotné šaty vzbudily značnou pozornost. Počítal jsem s tím (znám její práci) a tak jsem nenechal své „květinové“ umění stranou. Květiny byly sladěny se šaty, šaty s květinami .., inu což, nebyly to jediné šaty, byl jich plný sál.
Jak přežít vernisáž?
Po několika hodinách, kdy si soutěžící odpočinuli a dali se do gala, se organizační tým postaral o krásné osvícení soutěžních prací. Schodiště lemovaly hořící louče, welcome drink a pak už si všichni užívali krásné výstavy. Do poslední chvíle nikdy nevěděl, jak soutěž dopadla, výsledky se tajily. Takže vyhlašování bylo opravdu radostné a překvapivé.
Jak to všechno pokračovalo?
Po slavnostním vyhlášení výsledků byl připraven raut a společnost korzovala výstavními místnostmi se sklenkou dobrého moku a slovy …ještě se uvidíme ..A tak jsem potkal Marcelu Sabelovou v klobouku, ale i Ing. Olinku Fojtíkovou v soutěžním modelu. Setkání s Olinkou však nebylo pouze společenské … Projevila zájem o nový model na moderování Děčínské kotvy. Ráda by je měla od návrhářky a krejčové Dáši a květinovou přízdobu šatů by ráda svěřila do mých rukou.
Bylo to krásné! Všichni vedli takové milé rozhovory, spíše řeči. Když Marcela excelovala asi ve druhém kloboukovém modelu, bylo nám jasné, že květinářství má ve svém čele skutečnou „první dámu“. Došlo i na můj model. Objevila se v něm Ing. Lenka Nosková, ředitelka SZŠ Kopidlno a svěřila se mi, že by v tomto modelu ráda reprezentovala svoji školu, kde jinde, než na reprezentačním plese. Potěšilo mě to, ale především to byla pocta pro moji práci. Všem vám, díky!
Co nakonec?
Asi jsem měl dobrý nápad, že jsem se zúčastnil Brněnské růže 2002. Přeji vám všem mnoho úspěchů a potěšení z práce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *