Britské východisko z krize zelinářského rychlírenství – intenzifikace výroby a zlepšení kvality produkce.

Nárůst cen energie, mezd a nákladů, vyvolaných zpřísněnými požadavky na ochranu prostředí a zajištění potravní bezpečnosti hluboce postihl pěstitele rychlené zeleniny ve Velké Británii.

Souběžně s prudkým zvyšováním výrobních nákladů sílí setrvalý konkurenční tlak dovozu levné plodové zeleniny ze zemí s výrazně lepšími teplotními a světelnými podmínkami – ze Španělska, Maroka, Kanárských ostrovů. Svůj trh ve Velké Británii nehodlají snadno opustit ani Holanďané, kteří se velmi rychle vypořádali s velmi přísnými požadavky zdejších orgánů na kvalitu a potravní bezpečnost (povinný doklad o HACCP). Kromě těchto vlivů se musí britské zelinářství vypořádat se šetrnějším používáním stále více omezovaných prostředků chemické ochrany porostů proti škodlivým činitelům. Zvyšují se kategorické nároky obchodních řetězců na garantovanou jakost včetně hygienické a zdravotní nezávadnosti produktů, překračující významně rámec zákonných norem.
Nalezení východisek, jež by dovolily setrvání na trhu zeleniny s perspektivou další expanze, není proto ani snadnou, ani levnou záležitostí. Údaje z posledních let však prokazují, že se britští zelináři dokázali i s těmito výzvami úspěšně vypořádat. Samozřejmě, že se tak hluboká restrukturalizace nemohla obejít bez masivních investic do technické a technologické modernizace rychlíren a na druhé straně bez vyloučení méně úspěšných pěstitelů z trhu.
Klíčové investice byly směrovány do všeobecného zavedení uzavřených hydroponických systémů rychlení, provázených technickými řešeními, vedoucími k úspoře tepla a zlepšení světelných podmínek, do systémů regulace mikroklimatu a celkovému zpřesnění technologických postupů v souladu s požadavky výkonnějších odrůd rychlené zeleniny, k rozšíření a zpřesnění biologické ochrany a do zavedení efektivnějších způsobů odbytu produkce.
Výsledkem je pronikavý růst intenzity výroby. Jestliže během desítiletí 1990 – 1999 poklesly pěstitelské plochy skleníkové zeleniny na 2817 ha na 1242 ha (-56 %), pak celková produkce poklesla pouze o 18 % (ze 418,8 tis. t na 344,2 tis. t). Ve stejném období se zvýšil průměrný výnos hlavní plodiny, rajčat, ze 30 kg/m2 na 44 kg/m2 (+ 47 %). Ještě markantnější je nárůst výnosu zeleninové papriky, ze 4,5 kg/m2 na 23 kg/m2.
Podíl rychlené zeleniny na celkové tržní produkci zeleniny ve Velké Británii zůstal prakticky zachován, nevýznamně poklesl ze 13,67 % (1990) na 11,59 % (1999). Podíl hodnoty skleníkové zeleniny (měřený průměrnými odbytovými cenami) poklesl ze 34,65 % (1990) na 33,91 % (1999). Rychlená zelenina zůstala i nadále významným zdrojem příjmů britských zelinářů (312 mil. GBP, tj. asi 16,6 mrd. Kč – podle kurz. lístku ČNB ze 28.11.2001).
Během jednoho desítiletí britští pěstitelé rychlené zeleniny téměř vyrovnali náskok svých nizozemských i belgických kolegů. Ovšem ani ti se nehodlali vzdát svých podílů na evropském trhu a jsou v tomto úsilí vydatně podporováni svými vládami při rozsáhlé asanaci skleníkových komplexů v Nizozemsku a modernizaci technologií rychlení v obou zemích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *