Botanická zahrada v Peradeniyi

Zimní měsíce jsou nejen dobou částečného odpočinku od pěstitelských starostí ve vegetační době, ale i možností seznámit se s řadou zajímavých rostlin pocházejících z mnohem teplejších klimatických oblastí. Některé z nich je možno pěstovat ve sklenících, event. v zimních zahradách a při dodržení určitých zásad i v bytových podmínkách, jiné, především tropické druhy, můžeme již vzhledem k jejich rozměrům obdivovat jen v parcích a botanických zahradách tropů. Určitá zvláštnost okrasných tropických druhů je v tom, že většina z nich se pěstuje právě z estetických důvodů na všech kontinentech, které mají podobné klima, a to nezávisle na jejich původu, takže např. s mnoha asijskými druhy se můžete běžně setkat i v tropech Ameriky a obráceně. Současné prakticky volné možnosti cestování po celém světě také velmi přispívají ke snaze rozšířit své znalosti o druhy, které v jejich přirozeném prostředí měl dříve málokdo možnost pozorovat. V tomto příspěvku chci upozornit na některé zajímavosti z botanické zahrady v Peradeniyi na Srí Lance.

Historie
Počátky královských botanických zahrad na Srí Lance se datují až do roku 1371, kdy měl král Wickramabahu III. panovnický dvůr a zahrady poblíž největší řeky Srí Lanky Mahaweli ve střední hornaté části ostrova poblíž královského města Kandy. V letech 1747 – 1780 byly na lokalitě dnes zvané Peradeniyia založeny královské zahrady pro odpočinek kandyjské šlechty a koncem století postaven královský palác. Klášter i chrám (dágoba) však byly zničeny Angličany r. 1815 při dobývání poslední oblasti hájící svobodu – království Kandy a celý ostrov se tak stal anglickou kolonií. Zahrady pojmenované „Kew“ však byly původně na Slave Island poblíž dnešního hlavního města Colomba. O přebudování zahrad u Kandy v přírodně krajinářském stylu rozhodli Angličané v roce 1821; přemisťování rostlin na současnou lokalitu Peradeniya asi 6 km od Kandy trvalo několik desetiletí. Již v roce 1824 byl uveřejněn soupis rostlin ostrova („Catalogue of Ceylon plants“), v němž bylo uvedeno 1127 domácích druhů. Koncepce zahrad se v závislosti na vedoucích postupně měnila od pěstování převážně domácích okrasných druhů k introdukci a aklimatizaci významných užitkových a okrasných rostlin z celého světa. Velké úsilí bylo věnováno též výzkumu květeny Srí Lanky. K nejznámějším ředitelům patřili G. Gardner, C.M.G. Thwaites, H. Trimen (autor díla „The Flora of Ceylon“, které dokončil po jeho smrti J.D. Hooker v r. 1896), H. F. Macmillan (autor knihy “Handbook of tropical planting and gardening“, 1912 ), T.H. Parsons. Po vyhlášení nezávislosti Srí Lanky v roce 1948 vedli zahradu místní inspektoři, např. D.T. Ekanayake.

Poloha, klima a členění zahrady
Vchod do botanické zahrady je od hlavní silnice do Colomba asi 4 km od Kandy, plocha činí přibližně 60 ha. Zahradu ohraničuje meandr Mahaweli, terén je zvlněný s průměrnou výškou 470 m n.m. Klima je tropické, rovníkové, závislé na monsunech, chod teplot a srážek většinou vyrovnaný, průměrná roční teplota 20 °C, průměrný roční úhrn srážek asi 2100 mm. Nejdeštivějším měsíci jsou zpravidla říjen, listopad a někdy červen, nejsuššími obvykle únor a březen, nicméně v posledních letech dochází k nečekaným výkyvům.
Zahrada je rozdělena na řadu oddělení, z nichž největší plochu zaujímá arboretum v severní části. Podstatnou část zabírají také palmy, a to jednak v alejích, jednak v palmáriu, kolekce bambusovitých trav, vodní rostliny soustředěné kolem rybníka při západním okraji zahrady, systematická část podle čeledí a pavilony se sbírkou orchidejí, kaktusů a jiných okrasných rostlin. Celkem se v zahradě pěstuje asi 4000 druhů cévnatých rostlin. V následujícím textu chci upozornit na některé druhy, především stromy neobvyklé rozměry, morfologií květů apod.

Výběr ze zajímavých druhů
Nejnápadnějším stromem zahrady je známý Ficus benjamina (fíkovník povislý). Jeho široká deštníkovitá koruna zaujímající plochu asi 25 arů je podepřena mnoha sloupovitými vzdušnými kořeny, které podpírají mohutné, téměř vodorovně rostlé větve. Listy i plodenství (fíky) jsou poměrně drobné. Areál rozšíření druhu sahá z jihovýchodní Asie přes Malajsii do severní Austrálie. Stáří tohoto jedince není přesně známo, při rychlém růstu fíkovníků se odhaduje něco přes 100 let. Obdobné sloupovité kořeny vznikají i u řady jiných druhů fíkovníku, např. u F. benghalensis, F. microcarpa, F. trichopoda, F. gibbosa nebo i u nejběžnějšího pokojového druhu F. elastica. Nejvýše ceněný na celé Srí Lance je ovšem F. religiosa (f. posvátný), zvaný „bo“ pěstovaný prakticky u každé buddhistické svatyně (dágoby). Legendy praví,že právě pod ním dosáhl Buddha osvícení.
Nenahraditelným dekorativním prvkem zahrady jsou palmy. Učebnicovým příkladem druhů vykvétajících jen jedenkrát v životě je Corypha umbraculifera (koryfa deštníkovitá neboli talipot) s obrovskými dlanitě dělenými listy (v přízemní růžici mají šířku až 4 m ) a největším květenstvím v rostlinné říši – až kolem šesti metrů vysokém, složeném z milionů drobných květů. Z nich však jen malá část vytvoří semena. Po jejich dozrání strom umírá. Pod jednou v předchozím roce kvetoucí koryfou bylo již mnoho semenáčků, které však ohrožují býložravci. Mladé listy tohoto druhu zvané „ola“ se již v 5. stol. před Kristem používaly jako papír, resp. se na ně po uvaření a vysušení rylo písmo zvýrazňované pak látkou podobnou inkoustu. Tento jihoasijský druh rozkvétající až po několika desítkách let, patří k památným, v přírodě už pravděpodobně nikde neroste.
Majestátním dojmem působí palmové aleje tvořené několika druhy dorůstajícími i přes 20 m výšky: zpeřenými listy 3 až 5 metru dlouhými a světle šedým mírně ztlustlým kmenem je charakteristická Roystonea regia (kubánská palma královská) používaná nejen v celé tropické Americe, ale např. i na jiných kontinentech jako alejová i solitérní k výzdobě náměstí, okolí významných státních budov apod. Podle chocholu vějířovitých dlanitě členěných listů, z nichž starší odumřelé často visí jako plášť podél kmene, poznáme Borassus flabellifer (palmyra). Tento druh pocházející z aridních oblastí Indie, bývalé Indočíny a Indonésie, má velmi tvrdé kmeny používané jako stavební materiál, a jedny z největších semen palem obalených vláknitým oranžovým oplodím (potrava makaků a jiných opic). Listy tohoto druhu se kdysi rovněž používaly místo papíru. Dlanité listy má i Livistona australis (livistona jižní, někdy též nazývaná „cabbage palm“ neboli zelná palma) dorůstající až kolem 30 m výšky. Má šedavý kroužkovaný kmen, ostnité řapíky a vzpřímeně postavené okrouhlé čepele listů kolem 1,5 metru v průměru s převislými špičkami úkrojků. Pochází z deštných lesů a mokřadů východní Austrálie a tomto světadílu je nejjižněji rozšířenou palmou dosahující až do státu Victoria.

Text a foto doc. RNDr. Václav Zelený, CSc., ČZU Praha, FAPPZ, katedra botaniky a fyziologie rostlin

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 3/2011.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *