Biologický boj s mšicemi

V biologickém boji s mšicemi se využívá především mšicovník a mšicomar. Pro dobrý účinek ochrany je nejvhodnější teplota ve skleníku nejméně 15 oC a nemá překračocat 28 oC. Nároky na vlhkost jsou nepatrné.

Mšicovník (Aphelinus abdominalis) patří k parazitoidům, kteří se živí jediným hostitelem, kterého usmrcují. Jeho předností je, že se dá ve skleníku prokázat ještě za tři týdny po vysazení, zatímco mšicomar (Aphidius) přežívá maximálně týden. Samička mšicovníka totiž klade vajíčka postupně a je vysoce plodná: během svého až 10týdenního života je schopna napadnout až 1000 listových mšic, zatímco samička mšicomara během svého kratšího života jen zřídka víc než 100 mšic. Samičky mšicovníka se od agresivně napadajících samiček mšicomarů liší tím, že se ke mšicím plíží opatrně zvenčí a proto nevyvolávají žádnou negativní reakci mšic ani jejich útěk. Mšicovník má navíc výrazně širší spektrum hostitelů, což je důležité při výskytu různých druhů mšic. Zkušenost ukazuje, že mšicovník Aphelinus abdominalis je ideální pro včasné nasazení u řady zelenin a okrasných rostlin. Při jeho vysazení za velmi nízkého napadení se dá populace mšic spolehlivě minimalizovat. Nutné je nasazení při prvním výskytu mšic. Vhodné je i preventivní nasazení, protože mšice se vždycky vyskytnou.
Přednosti mšicomarů (Aphidius) ve srovnání s mšicovníky (Aphelinus) spočívají především v jejich vyšší aktivitě a v dobrém rozšíření po celém skleníku. Jsou schopni vyhledat i jednotlivé roztroušené kolonie listových mšic v hustém porostu a parazitovat je. Poněvadž mšicomar má užší okruh hostitelů, je třeba předem zjistit, který druh mšic se v porostu vyskytuje. Takové stanovení není ovšem pro laika právě snadné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *