Bioagens – prostředky biologické ochrany

Predátoři V předposledním článku ze seriálu bioagens – prostředky biologické ochrany se autoři zaměřili na predátory.

Bejlomorka – Aphidoletes aphidimyza

Bejlomorka Aphidoletes aphidimyza (Rondani, 1847) (Diptera: Cecidomyiidae) je predátorem všech běžných druhů mšic, vyskytujících se ve sklenících (Hemiptera: Aphididae). Prozatím byla popsána predace Aphidoletes aphidimyza na více než 60 druzích mšic, ale předpokládá se, že se může živit na všech druzích. Není ovšem schopna vývoje na jiném hmyzu (. I když doposud nebylo zaznamenáno mnoho pokusů o introdukci ve venkovních podmínkách, výzkumy poukazují na fakt, že má tato bejlomorka potenciál fungovat jako bioagens i na celé řadě plodin pěstovaných na otevřených plochách. V biologické ochraně se tento druh začal používat ve Finsku a bývalém SSSR od 70. let 20. století. Komerčně se využívá jako bioagens od roku 1989.
Životní cyklus Samičky při kladení vajíček preferují větší kolonie mšic. Larva po vylíhnutí z vajíčka vyhledá mšici v okolí několika málo centimetrů. Mladé larvy se živí zpočátku medovicí a posléze přímo samotnými mšicemi. Mšice je nejprve paralyzována vstříknutým toxinem – obvykle přes kloub končetiny (toxin se také podílí na rozkladu tělního obsahu). Poté larva do několika minut kompletně zkonzumuje celý obsah mšice. Po 7 – 10 dnech dosahují larvy velikosti 2,5 mm a jsou již v kolonii mšic jasně zřetelné. Bejlomorka Aphidoletes prochází třemi larválními stadii. Larva po dosažení potřebné velikosti spadne z rostliny. Z půdy a písku si vytvoří kokon, ve kterém se zakuklí. Líhnutí dospělce probíhá zpravidla po 10 – 14 dnech. Uvádí se, že během svého vývoje zahubí larva 10 – 100 mšic. Vývoj A. aphidimyza trvá při teplotě 15 °C asi 32 dnů, při 25 °C pak jen 15 dnů. Dospělci jsou aktivní v noci a vyžadují temnou periodu pro páření a kladení vajíček, proto je jejich účinnost v osvětlených prostorech nedostatečná. Naopak larva vyžaduje alespoň 15,5 hodin světla pro přechod z diapauzy. Nicméně pro tento účel postačuje poměrně nízká intenzita světla (formou přisvětlování). Dospělci jsou daleko více citliví na pesticidy než larvy.
Využití
Mšicomorka A. aphidimyza se dodává ve stadiu kukel v sypkém substrátu (vermikulit, piliny apod.). Substrát s kuklami se doporučuje buď zavěšovat v lahvičce mezi rostliny (aby se ke kuklám nedostali mravenci), nebo vysypat do vlhčího, zastíněného místa. Používá se pouze proti mšicím vytvářejícím kolonie. Jelikož je vývojový cyklus spojen s půdou, tak v produkčních porostech, kde se substrát nenachází, nebo je krytý, je nezbytné neustálé introdukování nových jedinců. Jedna larva je schopna zkonzumovat od 5 až 10 až do 80 až 100 mšic. V případě velkého výskytu zahyne mnoho mšic jen otravou toxinem, aniž by bylo zkonzumováno. Mrtvé mšice zůstávají přichyceny na listech, ale po čase začnou opadávat, takže zanechávají listy čisté. Výrobce doporučuje vyšší vzdušnou vlhkost, kdy je účinnost vyšší a zároveň by neměla klesnout teplota pod 16 °C.
Na základě výzkumu Schelta a Muldera bylo doporučeno jako efektivnější umísťovat substrát s kuklami v plastové lahvi k rostlinám, než jej vysypávat na povrch. Bylo zjištěno, že mšicomorka Aphidoletes byla schopna rozšířit se až do vzdálenosti 35 metrů od místa aplikace. Postačuje tedy, aby pěstitel rozmístil plastové lahvičky pouze na okraje řádků, což oproti původnímu roznášení po produkční ploše vede k úspoře času nutného pro aplikaci. Dále bylo potvrzeno, že draví roztoči Amblyseius cucumeris a A. degenerans, jakožto hojně využívaní bioagens proti třásněnkám, jsou schopni se živit i vajíčky Aphidoletes. To znamená, že by mohlo dojít k narušení regulace mšic při současném užití zmíněných dravých roztočů a mšicomorky Aphidoletes. Je také pravděpodobné, že i další predátoři (slunéčka, ploštice) se budou živit na měkkých a zranitelných vývojových stadiích Aphidoletes. Skladování se doporučuje max. 1 až 2 dny při teplotě 10 – 15 °C.

Slunéčko – Cryptolaemus montrouzieri Původní domovinou dravého slunéčka Cryptolaemus montrouzieri je Austrálie. V roce 1891 ho do USA přivezl entomolog Albert Köbele za účelem likvidace červce perlovce zhoubného Icerya purchasi (Hemiptera: Coccoidea) na citrusech. Dnes se toto slunéčko využívá kosmopolitně proti červcům především v uzavřených prostorách (skleníky, atria, zimní zahrady atp.).
Životní cyklus
Dospělci se živí červci, ale v případě jejich absence jsou schopni přežívat i na jiné kořisti, například na mšicích. Dospělá samice se krátce po vylíhnutí páří. Za pět dní nato začíná jednotlivě klást vajíčka přímo do snůšky vajíček červců. Tím je zajištěna kořist pro budoucí larvu. Jedna samička naklade v závislosti na dostupnosti kořisti 200 až 700 vajíček. Vývoj embrya ve vajíčku závisí na teplotě. Při 28 °C se larva líhne po pěti dnech. Larva prochází tři instary a po tuto dobu zkonzumuje více než 250 červců. Příležitostně se může živit také medovicí. Po 12 až 17 dnech se kuklí na chráněných místech v porostu rostlin, a nebo přímo na konstrukci skleníku. Dospělci se pak líhnou po 7 až10 dnech. Imaga žijí až dva měsíce.

Text a foto Ing. Tomáš Kopta, Ing. Václav Psota, Mendelova univerzita v Brně, ZF v Lednici

Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2011

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *