Barva a harmonie

V předešlé části příspěvku o barvách jsme se seznámili s různými typy barevných kontrastů a končili jsme konstatováním, že bez kontrastu minimálně dvou barev nelze docílit barevné harmonie. Rovněž bylo konstatováno, že vnímání barevných kombinací je mimo objektivní skutečnosti ovlivněno řadou subjektivních faktorů, ke kterým patří např. momentální psychologické rozpoložení člověka, jeho věk, temperament, obliba určitých barev, která se vlivem různých skutečností může měnit apod.

Tím se může stát, že tatáž barevná kombinace se někomu může jevit jako harmonická, jinému jako disharmonická.
Harmonie barev musíme vnímat jako snahu o vyvážení balancí, jako symetrii v síle, účinku barev a ne jako monotónnost a uniformitu. Zkušenosti potvrzují, že dobré barevné kombinace vznikají tehdy, když při výběru barev respektujeme zákonitosti, které vznikají při barevných kontrastech.

Barevná harmonie:
 založena na malých kontrastech
 založena na velkých kontrastech
 založena na smíšených kontrastech

Barevná harmonie založena na malých kontrastech
 monochromatická barevná harmonie vzniká tehdy, když určitý barevný tón (barvu) lomíme přidáváním barvy bílé nebo černé, jinými slovy, když měníme její sytost. Vzniká tak určitý barevný valér s rozdílnou sytostí tónu, kterému v praxi říkáme ´tón v tónu´. Tato harmonická barevná kombinace je v aranžování velmi oblíbená, ale vyžaduje ´dobré cítění barev´, aby nedošlo k posunu příslušného tónu k jinému barevnému tónu. Znamená to, že když si jako výchozí tón vezmeme barvu modrou, monochromatická harmonie odehrává pouze v různých sytostních stupních od světle modré po tmavě modrou a nepřechází v modrofialovou či modrozelenou.

Harmonická barevná aranžmá ´tón v tónu´ využívající rozdílných sytostních stupňů žluté a fialové barvy

 harmonie sousedních barev je dosažena prostřednictvím barev, ležících v barevném kruhu vedle sebe, v polích mezi primárními barvami. Vždy pouze 5 barev může vytvářet harmonii sousedních barev. V těchto 5-ti barvách mohou být nanejvýš 2 primární barvy.
Příklady: červená – červenooranžová – oranžová – oranžově žlutá – žlutá
žlutá – žlutozelená – zelená – zelenomodrá – modrá
modrá – modrofialová- fialová – fialově červená – červená
(Holzschuh, 1994)

Barevná harmonie založena na velkých kontrastech
 kombinace dvou barev
Při kombinaci dvou barev harmonický vztah tvoří:
– všechny komplementární dvojice barev, ležící při grafickém znázornění v koncových bodech průměru Ittnova kruhu. Mezi nimi je maximální napětí, ale svými protikladnými účinky se vzájemně vyvažují, doplňují a tvoří harmonii.
– všechny dvojice barev seřazeny na povrchu barevného tělesa, kterých spojnice prochází středem tělesa. De facto se jedná o sytostní stupně komplementárních barev za předpokladu, že stupeň zesvětlení jedné barvy bude stejný jako stupeň ztavení druhé barvy. Např. k oranžové barvě, zesvětlené o jeden stupeň bude harmonická modrá, ztmavená o jeden stupeň apod.
Výše zmíněné kombinace barev, vyvolávající silné kontrasty, nazýváme dynamické, zatímco kombinace barev, vyvolávající malé kontrasty, nazýváme statické.

 kombinace tří barev Mohou vyvolat barevnou harmonii, jestliže kombinujeme tři základní tóny (barvy) nebo jejich sytostní stupně ve vyváženém poměru. Takové kombinace vznikají vepsáním rovnostranného (např. žlutá, modrá, červená) nebo rovnoramenného trojúhelníku do Ittnova kruhu. Pootáčením trojúhelníků v kruhu vymezují jejich koncové body další trojice barev, vytvářející harmonii.

 kombinace čtyř barev Harmonicky působí každá čtveřice barev, ležících v koncových bodech čtverce nebo obdélníku, vepsaných do Ittnova kruhu.

Barevná harmonie založena na smíšených kontrastech
O barevné harmonii, vyvolané smíšenými kontrasty, mluvíme tehdy, když se v kompozici současně uplatňují silné i slabé kontrasty. Může se jednat o kontrasty:
 monochromatické barvy a komplementární barva
 sousední barvy a komplementární barva

Barva v kompozici nikdy nepůsobí izolovaně, ale vždy spolu s dalšími kompozičními prvky, jako jsou např. textura, tvar, světlo a stín, které v konečném důsledku mohou působení barvy ovlivnit. Rovněž tak rozmístění a seskupování barev do určitých celků, jejich vzájemné proporce, mohou v našem podvědomí vyvolávat různé odezvy.

Barva a plocha
Výsledný efekt barevného účinku závisí, mimo jiné, na rozmístění barev na ploše.

Barva a textura
V kompozici existuje silný vzájemný vztah mezi barvou a texturou. Textura může zvýrazňovat nebo měnit charakter barvy, barva naopak ovlivňuje efekt a účinnost textury. Např. teplé barvy, jako jsou červená, hnědá či oranžová se na rovném, hladkém povrchu jeví jako chladnější, než na povrchu měkkém, zvrásněném. Je li hladký povrch navíc lesklý, třpytivý ztrácí barva ještě více svou ´teplost´. Hladký povrch odráží větší množství světla v jednom směru a v určité poloze může nastat až „zrcadlový odraz“, vyvolávající změnu barvy. Efekt odrazu může dokonce vyvolat bolestivé reakce pro oko či ztrátu rozlišovací schopnosti oka. Textura rovněž ovlivňuje studené barvy, jakými jsou např.modrozelená, modrofialová. Ty se na rovném, hladkém povrchu jeví více jasné a čisté, než na drsných, zvrásněných, hrubých površích. Na nich ztrácejí ze své čistoty a jeví se ještě chladnějšími.

Barva a tvar
I přesto, že rostliny a jejich části patří k nahodilým tvarům, můžeme jejich květy, plody či listy abstrahovat do základních geometrických tvarů. To je pro práci aranžéra velmi důležité, protože každý geometrický tvar je nositelem určitých vlastností, vyjadřovacích prostředků a určitého působení v kompozici. Některé působí staticky, těžce, jiné lehce, dynamicky, navozují pohyb a vzlet. Působení tvarů v kompozici by vyžadovalo širší prostor a bezesporu zaslouží samostatný příspěvek. Tvary spolu s barvou mohou své účinky vystupňovat do maxima. Staré, ale platné rčení říká, že ´tvar je nadřazen barvě´. Znamená to, že má silnější vyjadřovací schopnost, než barva.

Barva a světlo
Využití světla a stínu v aranžování hraje stejně důležitou roli, jako využití jiných prvků. Často se stává, že dílo perfektní kvality, kterému jsme věnovali mnoho úsilí a času, nevyvolá v pozorovateli kýžený efekt jenom proto, že jsme podcenili osvětlení. Buď jsme ho umístili do málo osvětleného prostoru nebo naopak intenzita světla byla nepřiměřeně vysoká. Světlo ovlivňuje charakter a intenzitu barev, tlumí nebo zvýrazňuje tvarové, texturní a jiné kontrasty, zvýrazňuje nebo potlačuje linie apod. Pomocí světla můžeme záměrně upoutat pozornost diváka na detail, který považujeme za zdařilý a naopak odpoutat pozornost od nedokonalostí. Světlem rozehráváme hru světelných skvrn a stínů v prostoru, zdůrazňujeme jeho hloubku a plastičnost. Zvlášť u transparentních aranžmá můžeme pomocí světla vyvolávat v divákovi doplňkové efekty. Silná intenzita světla v jednom směru, jak již bylo uvedeno, může u rostlin či doplňkových materiálů v aranžmá, pro které je typický hladký a lesklý povrch, vyvolat silný odraz, změnu intenzity a kvality barvy apod.
Závěr: Barva je kompozičním prvkem se silnou vyjadřovací schopností. Její použití ve floristice je, tak jako v jiných oborech, založených na tvůrčí kreativitě, ovlivněno, mimo jiné , módními trendy. Většina z nás je sleduje a často ve svých aranžmá aplikuje. Přesto je ve většině z nás jakási vášeň pro tu ´svou barvu´, po které opakovaně saháme a která nám přináší největší uspokojení. Dovoluji si věřit, že několik dobře míněných rad a názorů na použití barev ve floristice přispěje k tomu, aby práce s barvou byla vždy radostná a přinášela uspokojení jak vám, tak vašemu okolí. Chci poděkovat všem floristům, jejichž práce jsem ve svých fotografiích pro prezentaci použila a jmenovitě jsem je neuvedla. Jediným důvodem je skutečnost, že neznám autory všech prací a nerada bych někoho vynechala nebo špatně uvedla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *