Aster dumosus

Oblíbená trvalka s plazivými rizomy tvoří husté koberce, v čase kvetení zcela pokryté květy, a je jedním z dalších silně prošlechtěných druhů severoamerických aster – hvězdnic. Tento druh si již dávno našel v našich zahradách své stabilní místo.

Jak již bylo zmíněno v článku o hvězdnici virginské v předchozím čísle, v začlenění odrůd existují jisté nesrovnalosti. Díky jejich odlišnému zařazení v kontinentální Evropě a v Anglii (kde se odrůdy A. dumosus i A. novi-belgii uvádějí jako dvě výškové skupiny A. novi-belgii) je možné najít stejnou odrůdu začleněnou různě (u mnoha odrůd přitom jde o hybridy obou zmíněných druhů).

Sortiment a šlechtění
Počet odrůd během dlouhé historie šlechtění přesáhl několik stovek. Odrůdy se liší barvou (bílá, odstíny růžové, purpurové, modré až fialové), velikostí a plností květů, bohatostí kvetení a v neposlední řadě také výškou a termíny kvetení. Ve srovnání s A. novi-belgii jsou rostliny bohatě větvené, některé mají polštářovitý charakter růstu.

Také ve šlechtění A. dumosus hrají již od počátku prim britští a němečtí šlechtitelé. Počátky křížení nízkých podzimních aster spadají do 19. století. Jméno anglického šlechitele A. H. Harrisona z Gayborder Nurseries (´Audrey´, ´Jenny´) je známé již z předchozího příspěvku, stejně jako jméno Ernesta Ballarda (´Rosebud, ´Snowsprite´). Ve šlechtění A. dumosus však největší zásluhy patří Victoru Vokesovi, jenž první nízké hybridy vyšlechtil již v roce 1925. Z početné „sbírky“ odrůd jmenujme alespoň ´Blue Bouquet´, ´Countess of Dudley´, ´Diana´, ´Marjorie´, ´Ronald´, ´Victor´. S většinou z nich se však dnes setkáváme zřídka, byly překonány výkonnějšími odrůdami.

Z německých šlechtitelů se na rozvoji sortimentu podíleli zejména Heinz Klose. K nejznámějším z jeho odrůd patří například ´Kassel´ (poloplná, živě karmínově červená, 35-40 cm), ´Heinz Richard´ (tmavě růžová, 30 cm), ´Mittelmeer´ (azurově modrá, 30 cm) a další. Z Foersterovy dílny pochází ´Silberball´ (doposud v sortimentu – studeně bílá, jednoduchá, 45-60 cm), dále ´Rosenelf´, ´Rosenkissen´, ´Schneezicklein´, ´Silberblaukissen´. Uznávaným soudobým šlechtitelem je také u nízkých aster Peter zur Linden (´Rosenwichtel´ – růžová bohatě kvetoucí, 15-20 cm, ´Zwergenhimmel´ – poloplná světle modrá, bohatě kvetoucí, 30 cm).

Zastoupení v sortimentu mají také české odrůdy, některé z nich se prosadily i v zahraničí. Nejpopulárnější je ´Apollo´ (původní označení ´Lednice II´) šlechtitele Frimmela. Rostliny jsou vysoké 40-50 cm, jednoduché květy mají studeně bílou barvu, ojediněle se slabým nádechem do šeříkové. Až do nástupu odrůdy ´Kristina´ bylo ´Apollo´ bílým „standardem“ ve světovém sortimentu. Známé jsou také nízké, pouze kolem 10 cm vysoké, odrůdy ze zahradnictví Vejtasa, zamýšlené jako skalkové – světlounce modrý ´Paleček´, světle růžový ´Střízlíček´, ´Ledňáček´ s modro-růžovými květy a bíle kvetoucí ´Bílý Obláček´.

Největší světová sbírka podzimních aster je soustředěna v Old Court Nurseries v anglickém hrabství Worcestershire a zahrnuje také odrůdy A. dumosus – http://www.autumnasters.co.uk/

Nároky a kultivace
Rostliny jsou nenáročné na stanoviště, rostou téměř v jakékoliv půdě. Na rozdíl od A. novi-belgii velice dobře snášejí sucho. Díky nižšímu vzrůstu hrozí poléhání pouze ojediněle a to u vyšších odrůd.
Podzimní astry jsou fotoperiodicky citlivé, kritická délka dne je 15 až 16 hodin. Termíny kvetení lze načasovat ovlivněním délky dne, při dni kratším než 15 hodin dochází ke květní indukci. Reakční doba se pohybuje kolem 8-9 týdnů. V případě A. dumosus je termínování obzvláště zajímavé, nízké odrůdy se výtečně hodí jako hrnkové rostliny a jejich kvetení lze snadno načasovat na požadovaný termín. Pro účely termínování pro hrnkovou kulturu i k řezu bylo vyšlechtěno mnoho odrůd, jež obvykle nejsou shodné s odrůdami pro venkovní kuluru.
Rostliny jsou nenáročné na ošetřování, během vegetace nevyžadují žádné specielní zásahy. Na stanoviště se podle vzrůstnosti odrůdy vysazuje 7 až 9 rostlin na m2.
Z chorob působí větší problémy verticiliové vadnutí a padlí, k padlí je však A. dumosus ve srovnání s A. novi-belgii méně náchylná. Ze škůdců mohou způsobit větší problémy háďátka a křísi.

Rozmnožování
V zahradnické praxi se používá téměř výhradně vegetativní rozmnožování. Dělení a množení odtržky je možné téměř po celou vegetaci, dokonce i v zimě. Běžně se množí na jaře i na podzim, vhodnější je jarní množení, nejlépe v dubnu. V květnu až červnu lze množit vrcholovými řízky.

Použití
Nižší vzrůst předurčuje odrůdy z této skupiny k použití v záhonových výsadbách, především v popředí záhonů. Vyniknou zejména vysazené ve větších skupinách, díky kompaktímu charakteru růstu se hodí také na obruby, hezky působí před tmavým pozadím dřevin. Rostliny koření mělce proto se používají také jako hrnkové květiny, často se uplatňují i ve výsadbách na hřbitovech. Vyšší odrůdy se dají použít k řezu, pro tento účel jsou však vhodnější spíše odrůdy A. novi-belgii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *