20. výročí založení Ovocnářské unie České republiky a historie ovocnických spolků v Čechách a na Moravě

Dne 23. dubna 1992 došlo při Výzkumném ústavu ovocnářském v Holovousích ke znovuobnovení samostatné profesionální ovocnářské organizace zastřešující pěstitele ovoce a školkaře v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – vznikla Ovocnářská unie České republiky.

Ovocnářská unie České republiky v současné době sdružuje pět regionálních unií (Středočeskou unii, Ovocnářské a školkařské družstvo, Unii ovocnářů severočeského regionu, Východočeskou ovocnářskou unii, Ovocnářskou unii Moravy a Slezska a Unii ovocnářů jižních a západních Čech), které dohromady sdružují přes 500 členů, kteří hospodaří na více než 12500 ha ovocných sadů a školek. Odborně v rámci OUČR pracuje několik odborných jednotek – Svaz skladovatelů ovoce (SSO), Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce (SISPO) a Školkařský svaz (ŠS OUČR). Samostatnou jednotku tvoří Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, v jehož prostorách je umístěno i sídlo unie. Mezi další odborné jednotky patří i Svaz mladých ovocnářů a Svaz pedagogů ovocnářů, které bohužel v současné době nejsou aktivní.
Ovocnářská unie propojuje požadavky ovocnářské praxe s legislativními požadavky vymezenými zákony a odpovědnými úředními orgány. Pro své členy unie připravuje a zajišťuje odborná školení, konzultace, exkurze a zájezdy. Pro své členy OUČR vydává periodika – Zpravodaj OUČR, Marketing ovoce a Školkař, ve kterých přináší aktuální informace z dění v oboru.
Jednou z hlavních činností OUČR je propagace tuzemského ovoce a popularizace spotřeby ovoce mírného pásma.
Unie je v těsném kontaktu s výzkumnými institucemi a snaží se zavádět perspektivní technologie do pěstitelské praxe. Jako odborná složka se aktivně podílí na nově vznikajících právních předpisech ČR a v rámci svého členství v Agrární komoře ČR se účastní také specializovaných jednání v EU.

Z historie ovocnářství v našich zemích
Pomineme-li poměrně bohatou plejádu samostatných průkopníků rozvoje ovocnářství v našich zemích počínaje mnichy Ostrovského kláštera a jejich následovatele, Karla IV., a několik významných osobností doby pobělohorské (např. Jiří Holík), nastává opravdový rozmach ovocnářství s příchodem nových odrůd v 18. a zejména 19. století.
Na sklonku 18. století vychází kniha Nauka štěpařská od Václava Skřivánka, faráře v Plaňanech a roku1848 Štěpařský klíč od Františka Pixy, faráře v Malíně. Ze šlechty to byli například: hrabě Josef Emanuel Canal nebo svobodný pán Jan Lexa Aerenthal, který napsal knihu o odrůdách a založil i ovocnou školku v Doksanech, dále pak hrabě Karel Sternberg.
Johann Gregor Mendel (1822–1884), opat brněnského kláštera augustiniánů, jako první formuloval zákonitosti vzniku a chování hybridů po křížení a závěry svých pokusů uveřejnil roku 1865 v časopisu brněnského přírodovědeckého spolku – stal se tak jedním z nejvýznamnějších badatelů celého století.
Postupně vzrůstala obliba ovocnictví i mezi lidem. . Díky intenzivní spolupráci s předními šlechtiteli byly zakládány kolekce odrůd a rozvíjelo se i šlechtění tuzemských odrůd. Mezi významné osobnosti tohoto období patřili: poděbradský děkan Matěj Rössler (1754–1829), Josef Eduard Proche (1822–1908), který sám vyšlechtil několik odrůd (např. ´Zlatý Fík´ a řadu odrůd jabloní), chlumecký okresní pomolog Jan Říha (1853–1922, zpracoval rozsáhlé dílo České Ovoce 1919). Na Moravě šířil osvětu zemský ovocnický inspektor Fr. Suchý (1860–1910), který sepsal cenné dílo Moravské ovoce (1907), a poté i jeho syn. Vznikají tzv. Normální sortimenty a ovocnářská rajonizace, kde se později hojně angažoval Dr. Kamenický, a celá řada dalších pomologických děl (Thomayer, Vaněk).
Záplava nových informací a rychlý rozvoj oboru si vyžádal založení samostatných pomologických ústavů i vznik specializovaných periodik.
Prvním odborným časopisem byl podle dostupných pramenů ilustrovaný měsíčník Listy pomologické, které poprvé vyšly v roce 1871.

Podle pamětí Václava Kocha, dlouholetého předsedy Ovocnické jednoty a dalších ovocnických spolků, s doplněním kolektivu spolupracovníků OUČR,

napsal Ing. Roman Chaloupka, tajemník OUČR.

 

Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 1/2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *