110 let zahradnického školství v Bohunicích

Koncem tohoto školního roku se završilo 110 let trvání zahradnického školství v Brně-Bohunicích. Je to zvláštní číslo a v ještě zvláštnější atmosféře se ho dožíváme. Budeme se totiž přímo v době tohoto výročí stěhovat. Žádné stěhování nebývá důvodem k radosti a jak se říká: „Je lepší vyhořet než se stěhovat.“ Přesto k tomu čas od času dochází a na nás tato událost přišla právě teď.

Mezi odbornou veřejností o této skutečnosti panují rozličné názory a informace, které je třeba uvést na pravou míru. Především jde o stěhování školy z jednoho místa na druhé a nikoliv o likvidaci školy, jak někteří tvrdí. Škola tedy pokračuje kontinuálně ve své činnosti dále. Jde jen o to, že tak bude činit na jiné adrese.

Od soukromého až po státní subjekt
Z pohledu naší školy, ale nejde o nic nového, i když poslední etapa našeho života byla opravdu požehnaně dlouhá. Zahradnická škola vznikla v Brně již na podzim roku 1861, a to v budově správy městského parku Lužánky. Tady se zdržela jen krátce a přestěhovala se na ulici Husovu, do budovy, ve které byly umístěny i jiné školy.
V roce 1891 se škola stěhuje do další budovy na Vídeňské ulici, na samý okraj města. Z důvodu národnostních sporů byla škola nucena se v roce 1901 rozdělit na českou a německou část.
Je nutné se tady zmínit o tom, že všechny tyto školy byly v té době školami soukromými, protože jejich zřizovateli byly různé odborné společnosti. Po rozdělení školy, respektive odtržení české větve od původní školy to bylo v režii Moravského ovocnického spolku. Ten byl tedy, dnes bychom řekli zřizovatelem nové České, a tedy i českým jazykem vyučující školy.
Místo na vybudování školy s českou výukou se našlo ve vesnici Bohonice – v té době dostupné pouze pěšky ze zadní části Ústředního hřbitova. Z dědinky Bohonice (nejde o překlep) ležící daleko za městem se za sto let stalo brněnské sídliště Bohunice. Ze školy izolované od města a respektující zahradnictví jako práci s přírodou se stala škola městská.
Přečkali jsme na tomto místě požehnaných sto let. V tomto čísle se projevuje génius zakladatelů školy, ať již stáli na jakémkoliv postu. V prvé řadě je nutné zmínit iniciátora celé věci, pana inspektora Františka Suchého (1860–910), který tuto školu příslovečně „vydupal ze země“. Nebyl ale sám. Jeho věrnými spolupracovníky byli panové Cígler, Spilka, Šindelář, Tebich, Markant a páter Slovák, abychom jmenovali alespoň ty, kteří na škole učili již v roce jejího založení.. Stavby školní budovy se ujala firma stavitele Tebicha, kterému plány zhotovil sám architekt Dušan Jurkovič. Školní budova byla zkolaudována a předána do užívání 5. července 1904. Protože zřizovatelem školy byl český ovocnářský spolek a v té době ovocnářství nabývalo velkého rozmachu škola byla pojmenována Český pomologický ústav. Na chod původní, teď již německé školy, neměla existence nové české školy nejdříve žádný vliv. (Nakonec byla německá škola na Vídeňské ulici po druhé světové válce zrušena.)
Válečné období samozřejmě rozvoji školy nepřispělo. Během tohoto času se ale ukázala ještě jedna věc: ovocnický spolek jakožto soukromá dobrovolná organizace nebyl ve válečných letech schopen svoji školu finančně udržet. Škole hrozil zánik, z tohoto důvodu škola přešla od roku 1916 pod správu státu, ta si ale uplatňovala ve škole své zájmy. Z původně velmi specializované ovocnářské školy se stala školou zahradnickou. V tomto duchu škola dožila dnešních dní.

Změna názvů školy
Samozřejmě, že v průběhu té dlouhé doby docházelo k průběžným změnám. Když se tak díváme na historii školy, každých přibližně 15 let došlo k jejímu přejmenování. Jednou to byla Zahradnická škola, pak Střední zemědělská škola obor zahradnictví, pak Střední zahradnická škola atd. Neustálé přejmenovávání školy ale nebylo samoúčelné a jen reflektovalo to, že škola reagovala na změněné podmínky prostředí a přizpůsobovala se požadavkům trhu vzdělání. Co tedy udržuje kontinuitu této konkrétní školy je to, že po celou dobu své existence vyučovala v této budově zahradnictví v různých formách.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 3/2011.

Text a foto Ing. Bohumil Zavadil, SOŠ zahradnická a SOU Rajhrad

 

Komentáře ke článku 1

  • Jana Mansfeldová

    Našla jsem si stránky této školy, protože v roce 1910 v ní studoval můj děda, Karel Sekera z Vrbky, okr. Litoměřice. Mám doma jeho několik dopisů a tablo absolventů. Školy si velmi považoval, byl sirotek a s podporou příbuzných a hlavně hraběcího zahradnictví v Poplzích, mohl toto absolvovat. S pozdravem Mansfeldová.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *